31.5.2020 | Svátek má Kamila


SÝRIE: Kdo se v té válce vyzná?

16.12.2016

Je to jeden velký chaos a obávám se, že jednotný výklad neexistuje. Každá strana má svoji propagandu, a tak jde spíše o to, komu bude občan nebo státní propaganda fandit. De facto autenticky nevíme vůbec nic.

Do značné míry jde o střet různých náboženských skupin. Západní, přímořskou část Sýrie ovládá prezident Asad a převažujícím náboženstvím je zde šíitský islám. Snahou prezidenta, který má evropské vzdělání, ovšem vždy bylo udržení sekulárního státu, s prostorem pro všechna náboženství. Sýrie vzkvétala a hospodářsky se jí dařilo. Samozřejmě, jeho metody asi byly hodně drastické. Množství obětí jeho vlády je určitě nezměřitelné a každá strana konfliktu udává svoje vlastní statistiky. Komu věřit? Nevím...

Záměry a skutečná motivace opozičních sil je také nejasná. Rebelové se vždy oháněli ušlechtilými, demokratickými záměry, ale později se ukázalo, že mají blízko k Islámskému státu a motivy jsou často spíše náboženské. Obamova administrativa podpořila rebely proti Asadovi moderními zbraněmi a ozbrojený konflikt se začal rozrůstat.

Arabský svět je hluboce nábožensky rozdělen. Asi nemá smysl vysvětlovat náboženský rozdíl mezi šíity a sunnity. Podstatné je, že šíitské náboženství je státním náboženstvím v Íránu, dále třeba v Ázerbajdžánu a tak napolovic v Iráku. Převažuje i v centrálním regionu Afghánistánu. Naopak sunnitské náboženství vládne v Turecku, Saúdské Arábii a Pákistánu.

A jak Islámský stát? Už to, že si jeho vůdce zvolil jméno Abú Bakr Al-Bagdádí, signalizuje, že ISIS je organizace převážně sunnitská. (Abú Bakr se prohlásil po smrti Mohameda za jeho nástupce a vůdce sunnitů. Šíité to naopak odmítali.)

Za cenu určitého zjednodušení můžeme tedy chápat syrský konflikt prioritně jako souboj mezi šíity a sunnity. Šíitský, Asádův západ Sýrie podporuje kromě Ruska hlavně Írán a boj proti ISIS vedou i kurdské milice. (Není divu, ISIS totiž okupuje území, na kterém se Kurdové cítí doma.) To se ale nelíbí Turkům, pro které je potenciální vznik Kurdistánu noční můrou. Většina „Kurdistánu“ je totiž lokalizována do jihovýchodního cípu Turecka. Pozice Turecka je tedy logicky velmi schizofrenní. ISIS mu sice nevoní, ale Kurdové ještě méně.

A jak to vypadá dnes? Asad ve spolupráci s Rusy už prakticky vyhnal rebely z Aleppa. Ukázalo se, že ti „demokratičtí rebelové“ jsou vlastně sunnitskými radikály, kteří mají k ISIS dost blízko. S nástupem Donalda Trumpa lze očekávat, že síly Asada, Rusů a nové americké administrativy ISIS zničí v relativně krátké době. Lze anticipovat, že i postoj EU ke konfliktu i k Asadovi se bude rychle měnit. (Samozřejmě, mýlit se mohu.) Velmi složitá je pozice Saúdské Arábie, která byla silně spjatá s režimem Baraka Husseina Obamy a Hillary Clinton. Saúdové mají z logiky věci dost blízko k sunnitskému ISIS.

Západní, liberální média presentují (zatím) Asada jako krvelačnou stvůru, diktátora a vraha. Do jaké míry mají pravdu, netroufnu si posoudit. Faktické podklady a informace chybí. Je to klasické „Wahrheit und Dichtung“, tedy „Skutečnost a vyprávění“... Každý věří tomu, čemu chce.

Není ovšem bez zajímavosti, že část syrské armády sice přeběhla k rebelům, ale většina urputně bojuje za prezidenta Asada a ten se těší v západní části země nepopiratelné podpoře. Pokud by ji neměl, byl by už dávno svržen.

Jaké je tedy východisko z blízkovýchodního konfliktu? Je třeba pochopit, že státy jako Irák, Sýrie, Palestina, Jordánsko i Írán byly uměle vytvořeny a nerespektují náboženské (pro vyznavače islámu tak důležité) smýšlení populace. Homogenním státem je pouze Írán a na druhé straně Saúdská Arábie, oba velmi problematické, totalitní, středověké státy. Samostatnou kapitolou je konsolidované Jordánsko.

Nejrozumnějším řešením by tedy asi bylo vytvoření nových státních celků podporovaných důvěrou, etnicitou a smýšlením lokální populace. Tedy i svobodného Kurdistánu. Vytvoření nové mapy Blízkého východu je ovšem úkol nesnadný, až nadlidský.

Situace je velice složitá a uvědomuji si, že jsem se musel v tomto článečku uchýlit k jistému zjednodušení. Záměrně. Kdo je dnes ochoten číst na internetu obsáhlé třístránkové analýzy? Nabízím tedy jen stručnou úvahu k zamyšlení. Je škoda, že si státní televize neudělá čas a prostor na to, aby do studia pozvala různé odborníky na tuto problematiku a nepokusila se s problémem detailněji seznámit širokou veřejnost.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.