Účast na největší průmyslové výstavě INNOPROM v ruském Jekatěrinburgu a týdenní cestování po Urale mi umožnilo mluvit o ukrajinské krizi a sankcích jak s elitou ruské politiky a byznysu, tak s obyčejnými lidmi. Příznačné bylo, že hlavním partnerem veletrhu byla s velkolepou expozicí Čína. S nadsázkou lze říci, že vše, co Rusku nedodala EU, umí poskytnout Čína. Té jsou Krym i ukrajinská krize vcelku ukradené.

Rusko a Rusové jsou jiní než země EU. Přesto je považuji lidsky i obchodně za mnohem bližší než třeba arabský svět nebo Čínu. Ale ani obyčejní Rusové na rozdíl od proklamací Putina nechtějí měnit partnerství s Evropou za partnerství se zeměmi BRICS.

Všichni, s nimiž jsem mluvil, ale považují záležitost s Krymem za akt „historické spravedlnosti“. Ostatně, ani v minských dohodách není o Krymu zmínka, a tak pravděpodobně tento pohled musela tiše skousnout i evropská diplomacie.

Rozumím ale i odporu a historické nesmiřitelnosti Ukrajinců, jichž stalinské Rusko hladomorem a sibiřskými lágry zahubilo milióny. To je zkušenost pro nás nesdělitelná.

Vídeňský ústav pro výzkum hospodářství WIFO minulý měsíc spočítal, že sankce spolu s krizí ruské ekonomiky mohou přijít Unii na 100 miliard eur, navíc se ztrátou miliónu pracovních míst. Hlavní tíhu ponesou Německo a Estonsko. Pravděpodobně i kvůli těmto následkům jsou sankce sice uplatněny, ale nedůsledně.

I když to někdy v médiích nevypadá, Česko se ve vztahu k Rusku neliší od ostatních zemí EU. Uplatňujeme sankce, ale účast desítek českých exportérů na ruské výstavě přijel politicky podpořit ministr průmyslu, řada dalších politiků i zástupci CzechTradu.

Rusům nezbývá než brát sankce jako výzvu k soběstačnosti i ke změně orientace své ekonomiky na BRICS. Vnímají sankce, tedy vypovězení kontraktů, jako porušení důvěry v obchodě. A dodávají, že obchod je především o důvěře.

Nicméně těžko si představit, že by naopak Rusko jako protisankci utnulo dodávky plynu a ropy do EU. Až ale Rusové dostaví plynovody a ropovody do Číny, přestanou nás potřebovat. Nemají co ztratit, EU ano.

Nechci být laciným kritikem sankcí, respektuji je jako pokus o ukončení války, který se ale nenaplnil. Na východě Ukrajiny dál neumírají jen vojáci, ale i ženy a děti. Kde jsou dnes všichni evropští politici, kteří jezdili řečnit na Majdan o budoucnosti Ukrajiny v EU? Proč teď neřeční na barikádách v Doněcku a Luhansku?

Když EU podporou Majdanu a podpisem asociační dohody převzala za Ukrajinu jistou míru odpovědnosti, měla by se více snažit o ukončení války. Současný stav je přece důsledkem neústavního svržení prezidenta Janukovyče, následného chaosu a protiruských zákonů přijatých „pomajdanovským“ parlamentem. Ukrajina navíc není podle mého o nic více demokratická než Rusko. Je nám pouze bližší. Ukrajinu ovládají oligarchové a lidé ve volbách rozhodují pouze o tom, kolik poslanců bude ten který oligarcha mít.

Nepochybuji, že v mrazech demonstrující lidé na Majdanu měli touhu to změnit. Ale každý Ukrajinec vám potvrdí, že válkou a hlavně válečnými dodávkami se moc oligarchů ještě upevnila. Kdo naopak některé oligarchy exemplárně zbavil majetku a ostatní vytěsnil z politiky, byl Putin, ač se nakonec jeho jednání dá s oligarchy v lecčems srovnávat.

Zásadního rozhodnutí zcela se od Ruska izolovat a zavést stoprocentní sankce není EU schopna a nebylo by to asi ani dobře. Z geopolitického hlediska nebude ani dobře pomáhat přesměrování Ruska na Čínu. EU je dnes zahlcena řeckým problémem i uprchlickou vlnou, ale podle mého by měla vyvinout maximální úsilí o ukončení války na Ukrajině a narovnání vztahů s Ruskem.

Autor je senátorem za ODS

Právo, 17.7.2015