19.2.2020 | Svátek má Patrik


SVĚT: Svůj nepřátelský postoj k Izraeli už EU neskrývá

7.2.2020

Evropská unie se postupem času stala vůči Izraeli nepřátelskou. Tento postoj EU byl potvrzen začátkem listopadu 2019, když Soudní dvůr Evropské unie rozhodl, že potraviny vyrobené v takzvaných osadách ležících ve Východním Jeruzalémě, na Západním břehu Jordánu a na Golanských výšinách musí být příslušně označeny a nesmí být označeny „Made in Israel“.

Jak správně připomíná expert na strategická studia Soeren Kern, na celém světě probíhá mnoho konfliktů, ale Soudní dvůr Evropské unie si přesto vybral právě jen Izrael. Zejména v porovnání s USA existuje mnoho příkladů, jak je Evropská unie vůči Izraeli zaujatá.

Zdá se, že Evropská unie úmyslně neuznává to, že suverénní stát Izrael je neustále vystaven hrozbám a to dokonce nepřetržitému ostřelování raketami z Gazy a ze Sýrie – a už jenom proto si zaslouží plnou podporu. Žádná jiná země světa, zejména ne země o velikosti kanadského ostrova Vancouver, není cílem tolika vojenských útoků jako Izrael. Například 12. a 13. listopadu 2019, bylo na Izrael během 48 hodin odpáleno z Pásma Gazy 450 raket a minometných granátů. Rakety vypálené z Pásma Gazy způsobily nesčíslné škody, zranily 63 lidí a dopadly až do oblasti Tel Avivu.

450 raket během 48 hodin není nějaká malá potyčka či bezvýznamný útok; je to rozsáhlý vojenský útok. Jakýkoliv takový útok na Francii či Německo – i kdyby byly tyto země zasaženy jedinou raketou – by byl důvodem závažné krize.

Oficiální reakce Evropské unie však byla přinejmenším neadekvátní tomu, co se stalo:

„Dnes ráno Izrael podnikl uvnitř Pásma Gazy vojenskou operaci, jejímž cílem byl velitel Palestinského islámského džihádu. Jako odpověď byly vypáleny z Gazy rakety na střední a jižní Izrael. Vypálení raket na civilní cíle je naprosto nepřijatelné a musí být okamžitě zastaveno. Rychlá a úplná deeskalace napětí je nezbytná pro ochranu životů a bezpečnost palestinských a izraelských civilistů. Jak Evropská unie neustále opakuje, tuto pokračující spirálu násilí může ukončit jen politické řešení.“

Toto prohlášení je z mnoha důvodů odhalující. Vůbec nezmiňuje, že Izrael zabil teroristu náležejícího k extremistické skupině, která se právě chystala zahájit další útok. Prohlášení nezmiňuje ani počet raket vypálených na Izrael, ani právo Izraele na vlastní obranu. Není zde ani slovo o následcích pro civilní izraelské obyvatelstvo. Není tu zmínka o tom, kdo odpálil rakety ani kdo podporuje tuto neustálou spirálu násilí, a není zde ani náznak empatie vůči bombardovaným občanům Izraele.

Pro srovnání, mluvčí ministerstva zahraničí USA tweetovala:

„Spojené státy stojí bok po boku s Izraelem, zatímco se izraelské rodiny a města snaží zabezpečit proti raketám odpáleným Palestinským islámským džihádem podporovaným Íránem. Izrael má svaté právo bránit sebe a své občany.“

Americký velvyslanec v Izraeli David Friedman tweetoval:

„Extremistická islamistická teroristická organizace Palestinský islámský džihád opět útočí na Izrael stovkami raket namířených na civilisty. V těchto kritických chvílích stojíme za svým přítelem a spojencem Izraelem, podporujeme právo Izraele na obranu a zastavení těchto barbarských útoků.“

Asistent prezidenta a zvláštní vyslanec pro mezinárodní vyjednávání Avi Berkowitz na Twitter napsal:

„Spojené státy plně podporují našeho partnera a spojence Izrael v jeho boji proti terorismu a teroristické skupině Palestinský islámský džihád (PIJ).“

Rozdílnost postojů mluví sama za sebe. USA jsou přítelem Izraele a Evropská unie jeho přítelem není.

Když v roce 2003 tehdejší izraelský premiér Ariel Šaron navrhl stažení všech Izraelců z Pásma Gazy a ponechání Palestinců, aby si vládli sami, zjevně si myslel, že když poskytne Palestincům nezávislost, bude to pozitivní krok pro bezpečnost jeho země. Ale místo toho, jak ostatně Organizace pro osvobození Palestiny jasně zamýšlela již ve svém „postupném plánu“ z roku 1974 – když nám dají jakékoliv území, tak budeme stejně požadovat další – je židovský stát pod neustálými útoky raket odpalovaných z Gazy a nemá jinou možnost než oplácet stejnou mincí. Palestinci v Gaze už nejsou dále „okupováni“; spíše nyní bojují pod vládou Hamásu, totalitního teroristického režimu, jehož prioritou není blahobyt lidí, kterým vládne, ale zničení státu Izrael.

6. prosince 2017 prezident Donald J. Trump oznámil, že USA uznávají Jeruzalém jako hlavní město Izraele a že do Jeruzaléma následně přestěhují své velvyslanectví. Evropské vlády a Evropská unie americké rozhodnutí ostře kritizovaly a neustále odmítají uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele, což je od nich směšné i pokrytecké. Když se hlavy evropských států, ministři či velvyslanci potřebují setkat s izraelskými činiteli, musí jet do Jeruzaléma.

Před dvěma lety, během oficiálního setkání, autor tohoto článku seděl v místnosti v Knesetu v Jeruzalémě vedle evropských velvyslanců, kteří by tam podle svých vlád neměli být, ale měli by místo toho sedět v Tel Avivu. Ať se to evropským vládám líbí nebo ne, Jeruzalém je hlavní město Izraele. Proč by si Izrael nemohl svobodně určit své hlavní město stejně jako kterákoliv jiná země na světě? Jak by kterákoliv evropská země reagovala, kdyby mezinárodní komunita prohlásila, že Paříž není hlavním městem Francie či že Brusel není hlavním městem Belgie?

Popíráním této reality Evropská unie nejenže nepřispívá k mírovému řešení konfliktu mezi Izraelem a Palestinci, ale dokonce tím přispívá k horší kvalitě života Palestinců, kteří tam žijí. Evropská unie se holedbá, že podporuje Palestince, ale proč se tedy nezajímá o špatnou situaci Palestinců v Sýrii, Libanonu a Jordánsku? Zdá se, že pokrytecké morální rozhořčení Evropské unie se objevuje jenom tehdy, když se hodí jako zbraň proti Izraeli.

Prezident Trump nechal obezřetně otevřenou otázku budoucích hranic Jeruzaléma, když řekl:

„Nezaujímáme žádné stanovisko ohledně finálního statutu hranic Izraele v Jeruzalémě či rozhodnutí ohledně sporných hranic. Vyřešení těchto otázek je věcí zúčastněných stran.“

To je rozumný postoj. Zpochybňují evropské vlády i ten samotný fakt, že západní Jeruzalém patří Izraeli? Proč čeká Evropská unie s uznáním Jeruzaléma jako hlavního města Izraele až na „finální dohodu“ – ke které možná nikdy nedojde?

Od konce srpna 2018 prezident Trump rozhodl zastavit financování Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě, známého pod zkratkou UNRWA. Evropská unie okamžitě přispěchala, aby tuto finanční mezeru zaplnila. Evropská unie označila rozhodnutí USA za „politováníhodné“ a zvýšila svůj vlastní finanční příspěvek. V roce 2018 50 % z celkové částky přislíbených peněz – 1,27 miliardy dolarů – činily příspěvky členských zemí Evropské unie celkem 643 miliónů dolarů.

Oficiálně je UNRWA humanitární organizace, která veřejně prohlašuje, že poskytuje vzdělání, zdravotní péči a sociální služby potřebným Palestincům na Západním břehu, v Gaze, Jordánsku, Sýrii a Libanonu. Avšak UNRWA je obviňována, že se nedrží striktně svého humanitárního poslání, ale místo toho, aby s Hamásem jenom kooperovala, tak je spíše jeho spolupachatelem. UNRWA také dává Palestincům falešnou naději, že se jednou budou moci vrátit do svých domovů v Izraeli, které opustili v roce 1948, tj. dříve, než se většina uprchlíků vůbec narodila. Dosud je naživu už jen několik tisíc Palestinců z těch, kteří v roce 1984 utekli, či byli vyhnáni. Většina obyvatel Palestinských území je třetí nebo čtvrtou generací potomků uprchlíků před válkou.

Evropská unie, ve svých oficiálních prohlášeních, podporuje fikci, že Palestinci v Gaze a kdekoliv jinde jsou „uprchlíci“:

„Po více než čtyři dekády, se Evropská unie etabluje jako klíčový strategický partner organizace UNRWA v její snaze pomoci palestinským uprchlíkům dosáhnout jejich plného lidského potenciálu a rozvoje navzdory jejich obtížným životním podmínkám (...). Evropská unie udržuje svoji velkorysou úroveň podpory palestinským uprchlíkům na základě desítky let trvajících závazků a partnerství.“

UNRWA je politicky orientovaná organizace, která přispívá k věčnému problému palestinských uprchlíků a k udržování jejich snu o tak zvaném „právu na návrat“, které ve skutečnosti znamená zničení Izraele. UNRWA by měla být zrušena a její činnosti by měly převzít jiné agentury OSN, jako UNDP a UNICEF.

Zdá se, že ve skutečnosti je Evropská unie hrdá na to, že je „největším dárcem zahraniční pomoci Palestincům“. Od února 2008 vyplatila EU Palestincům více než 2,5 miliardy eur (2,8 miliardy dolarů). Evropská unie poskytuje finanční podporu Palestinské samosprávě i přesto, že je část rozpočtu Palestinské samosprávy vyhrazena pro teroristy a rodiny teroristů, a EU tak ve skutečnosti podporuje terorismus.

Evropská unie je významným přispěvatelem Palestinské samosprávy a umožňuje jí tak platit úředníky, které by nemohla bez této podpory zaměstnat. Tím EU dělá z Palestinské samosprávy největší sociální stát a právě toto zabraňuje Palestinské autonomii, aby se osamostatnila. Palestinská samospráva finančně podporuje evropskými penězi rodiny v Izraeli uvězněných teroristů stejně a rodiny teroristů, kteří byli zabiti. Když musela Palestinská samospráva snížit svůj rozpočet, tak zdůraznila, že snížení se nebude týkat plateb „vyplácených penzistům a rodinám mučedníků, a rodinám zraněných nebo uvězněných bojovníků.“ Mnoho Palestinců vidí tyto vězně a ty, kteří vraždili při teroristických útocích jako hrdiny ve svém boji s Izraelem a uctívají je jako mučedníky. Podle izraelského tisku činí roční platby Palestinské samosprávy uvězněným teroristům 138 milionů dolarů.

Jinými slovy, Evropská unie, která je oficiálně oddána boji proti terorismu, podporuje Palestinskou samosprávu, která podporuje teroristy a jejich rodiny. Dává vám tohle nějaký smysl?

19. listopadu 2019 prošel nizozemským parlamentem návrh protestující proti financování Palestinské samosprávy, pokud bude část jejího rozpočtu vyplácena palestinským teroristům uvězněným v Izraeli. Takovým činem nizozemský parlament nejen částečně uchránil evropskou čest, ale také dal příklad ostatním evropským zemím.

Mnoho evropských zemí předstírá, že jsou přáteli Izraele. Tyto země by měly odmítnout politiku Evropské unie založenou na minimálním konsensu mezi 28 zeměmi a ukázat více podpory Izraeli - zemi obklopené mnoha nepřáteli a jediné demokracii v oblasti. Mohly by začít třeba tím, že uznají Jeruzalém jako jeho hlavní město.

Autor je komentátor, politický analytik, belgický honorární senátor, bývalý generální tajemník organizace Lékaři bez hranic (Médecins Sans Frontières) a bývalý prezident nevládní neziskové organizace International Crisis Group (Mezinárodní krizová skupina).

Překlad původního textu:Europe No Longer Hides Its Hostility to Israel
Překlad: René David

Převzato z webu Gatestone Institute

Alain Destexhe


Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.