Ve Spojených státech se v Seattlu ustavila nová „autonomní zóna“ z oblasti, ze které se stáhla policie po smrti George Floyda. Panuje tam prý svoboda. Skutečně?

Podle marxistické ideologie je vývoj společnosti jasně determinován. Po kapitalismu nás čeká světlý zítřek – komunismus. Lenin sice marxismus poněkud „upravil“ s tím, že komunismus vznikne v nejslabším článku tehdejšího imperialismu, a tím bylo Rusko. Komunismus v Rusku, později Sovětském svazu, ale ekonomicky zaostával a nakonec zkrachoval. Zasloužil se o to primárně Michail Gorbačov, který odmítl použít na „obranu“ vojenskou sílu. Historie komun sahá až do Velké francouzské revoluce v letech 1792/95. Pod vlivem Marxových myšlenek byla již druhá pařížská komuna v roce 1871. Ta byla podle Marxe příkladem diktatury proletariátu.

Pařížská komuna (francouzsky La Commune de Paris) byla radikálně socialistická a revoluční vláda, která držela moc na území Paříže od 18. března do 28. května roku 1871. Prusko-francouzská válka vedla k zajetí císaře Napoleona III., kolapsu druhého francouzského císařství a vzniku třetí francouzské republiky. Protože byla Paříž obléhána, přesunula nová Vláda národní obrany hlavní město Francie do Toursu. Paříž, centrum radikalismu pracující třídy, byla v té době bráněna většinou zpolitizovanými a radikálními jednotkami Národních gard namísto regulérní francouzskou armádou. 28. ledna 1871 Paříž kapitulovala a v únoru nový předseda vlády Adolphe Thiers podepsal s Prusy příměří, kterým byla odzbrojena armáda, ale nikoliv Národní gardy. 18. března po neúspěšném pokusu francouzské vlády odzbrojit Národní gardy zastřelili gardisté dva francouzské armádní generály. Po tomto incidentu převzaly Národní gardy politickou moc ve městě a vyhlásily obnovenou Pařížskou komunu (původní komuna držela moc v Paříži v době Velké francouzské revoluce mezi léty 1792 a 1795). Komuna držela moc v Paříži dva měsíce, než byla potlačena regulérní francouzskou armádou v tzv. Krvavém týdnu (La semaine sanglante) od 21. do 28. května. Další historie komunismu je pak notoricky známa.

Poté, co se městská policie v Seattlu stáhla z centra, obsadili centrum „aktivisté“. Takzvaná autonomní zóna v Seattlu, ze které se po smrti George Floyda a po následných střetech s demonstranty stáhli tamní policisté, stále budí emoce. V ovládnuté čtvrti Capitol Hill hraje muzika a panuje pocit volnosti. Lidé se uvnitř scházejí, aby si vyslechli proslovy, a věří v systémové změny. .... Ostatně to potvrzuje médii již několikrát zmiňovaný nápis na prázdné policejní stanici: „Tento prostor je nyní majetkem lidu ze Seattlu.“ Ve čtvrti dokonce vznikl improvizovaný kemp, kde lidé pod stany přespávají. „Jsou tu obchody, kde lze všechno sehnat zadarmo,“ popisuje další z návštěvníků situaci ve městě.

Všechno lze sehnat zadarmo? To už jsem někde slyšel. Pokud někdo něco „prodává“ zadarmo, přišel k tomu bůhví jak. Ostatně před tím, než se policie z okrsku Seattlu stáhla, probíhalo tam rabování obchodů, kde se také „kupovalo zadarmo“. Na snímcích z oblasti jsou vidět v naprosté většině mladí lidé, kteří si svůj komunismus naplno užívají.

O tom, že pokroková mládež nezahálí ani v Evropě, svědčí i další zpráva. Členové extrémní levicové Marxisticko-leninské strany Německa si před své sídlo nechají v sobotu vztyčit 2,15 metru vysokou sochu „otce“ komunistického režimu Vladimira Iljiče Lenina. Zajímavostí je podle médií to, že ona socha pochází z Česka, kde byla odstraněna po pádu bolševického režimu v roce 1989.

O tom, že se svět „zbláznil“, svědčí ale i události u nás. Nakladatelství Naše vojsko –kdysi bolševické nakladatelství par excellence – vydalo kalendáře s předními německými politiky Hitlerovy Třetí říše. Vysvětluje to nikoli propagací nacionálního socialismu, ale připomínkou „historických osobností“.

Svoboda prostě a jednoduše nemůže být naprosto bezbřehá. V bezbřehosti začíná něco úplně jiného. Anarchie.