Jsou potíže s interpretací minulosti a o to víc pak se správnými odhady, kam svět teprve směřuje a případně se už řítí. Mohutnou římskou říši úspěšně převálcovali negramotní Vandalové. Španělské impérium se po několik století pozvolně rozkládalo vzdor pravidelnému lupu zlata a stříbra, jež zásluhou hurikánů nezřídka pohltily hlubiny Atlantiku. Nastala éra britské superiority, nad níž slunce nikdy nezapadalo, a postačily dvě jakž takž vyhrané světové války, aby totéž slunce nad churavějícím mocnářství téměř přestalo vycházet. Hitlerova Třetí říše, inzerovaná s prognozou trvanlivosti na tisíc let, vydržela důkladně zdecimována pouhý jeden tucet roků. Sovětský svaz, nukleární supermocnost, před níž se oprávněné třásl téměř celý svět, se po několika dekádách slávy bez pípnutí rozpadl.

The Economist, významný výtečný zdroj, začal od roku 1988 zveřejňovat své odhady o předpokládané budoucnosti rodících se generací. Tehdy se na prvním místě ocitli šťastlivci narození v USA. Jinak však vypadají odhady pro rok těch narozených teprve v 2013. V první desítce, vedené Švýcarskem, polovina je evropská, tři státy severské (Norsko, Švédsko, Dánsko) a jen jeden - Holandsko - patří do unie společné euroměny. Druhá polovina první desítky, spolu s Kanadou, je v dálavách Pacifiku: Austrálie, Nový Zéland, miniaturní Singapur a Hongkong. USA, ona č.1 velmoc z roku 1988, nyní zabředlá do největších dluhů předávaných svému potomstvu a prapotomstvu, je odstrčena na potupné 16. místo, a Japonsko, nedávno si ještě náramně počínající, záviděníhodný šampion, se belhá až na 25. místě.

- - -

Oprávněně největším zdrojem současného globálního bolehlavu je islám, oblast mohamedánská, zdroj též mnohého nemilého překvapení. Pro ilustraci nahlédněmež do Afghánistánu, jeho nedávné minulosti: sovětská internacionální pancéřová výpomoc, americká asistence domorodým mujahedin bojovníkům, kteří se revanšovali velmi trvanlivým anti-americkým postojem a počínáním.

Již druhý rok s rostoucí intenzitou probíhá občanská válka v Sýrii, státě s dvaceti miliony neboli dvojnásobkem počtu obyvatel České republiky. Na rozdíl od naprosté většiny islámských sousedů Sýrie, zejména zásluhou své úrodné oblasti u řeky Eufratu, je schopna se ze svých zdrojů uživit. V 16. století tuto oblast pozřela turecká otomanská říše, po první světová válce se Sýrie dostala do francouzské mandátní správy z pověření Ligy národů v Ženevě. Nezávislosti dosaženo v roce 1946 a naděje na zdárný demokratický stát pohřbeny v roce 1963 zavedením vojenského režimu.

Povstalci nyní usilují o svržení již čtyřicet let trvající diktatury vládnoucí rodinné dynastie Hajiz al-Assada. Ten se zmocnil vlády v 1970 a vládl 39 roků, až do své smrti v 2000, kdy moc zůstala v rodině. Prezidentem se stal syn Bašar, původním povoláním v Británii působící oftalmolog.

Většina států světa, jakož i globálních mediálních zdrojů se netají svými sympatiemi ve prospěch povstalců a jejich finanční a materiální podporou. Výjimkou jsou sousední Írán a velmi vzdálené Rusko a Čína, nadále s otevřenou, jakkoliv méně štědrou náručí. Zejména mě mátl postoj Ruska, počínání ministra zahraničních věcí Sergěje V. Lavrova, s nímž jsem měl příležitost pobýt v malé skupině účastníků jeden týden na semináři na univerzitě v Nebrasce a občasným klábosením získat dost věrohodný dojem o představiteli nedogmatickém, zájmy své země ovšem prosazujícím. Jak tedy mohl prosazovat ruský zájem obhajobou vesměs zdiskreditovaného syrského režimu? Že by komerční důvody byly tak významným motivem? Že by syrský přístav či spíš jen přístaveček, Rusům daný k dispozici, mohl dosahovat tak značné váhy?

Eliminací alternativ jsem se prozatím proklopýtal v závěru, že v uvažování Kremlu převážila závažnost islámského náboženského radikalismu, který v současné době dosahuje značné viditelnosti. Sílící vášně nejen v blízkém sousedství, ale i na vlastním území, získává víc kremelské sympatie pro zachování statu quo, vojenský autokratický režim s dominantní rolí strany Baath, strany nacionalistické, dost i socialistické (podstatná část průmyslu znárodněna), rozhodně sekulární a racionálněji uvažující a počínající, než je tomu v případě nezvládnutelných náboženských fanatiků.

Složení syrské společnosti: naprostá většina (90 %) Arabové, 87 % muslimové, většina jich sunni větve. Etnickými menšinami jsou Kurdové, Arméni a Turci. Významnou skupinu tvoří Alawité (13,5 %), odnož šíitů, s některými křesťanskými tradicemi. Alawité, o nichž mi odborníci tvrdí, že jejich arabština je okamžitě rozpoznatelná, mají hlavní slovo ve státě, komandují armádu, dominují režimu.

Po staletích nepřetržité nadvlády sunnitů taková změna znamenala notný šok.

Za nynějšího, již téměř půl století trvajícího alawitského režimu, vlivné skupiny sunni muslimů je nepokládají za mohamedány, odmítají je jako pohany, kdežto Sunni Grand Mufti of Jerusalem je prohlašuje jako legitimní součást islámského společenství.

- - -

Nyní aby se zejména Washington potýkal s notným dilematem: jak proti syrské, nábožensky vesměs tolerantní vládě, leč spojenci fanatického iránského režimu, podporovat povstalce nesjednocené, zřejmě nesjednotitelné, mezi nimiž se zvlášť značně prosazují ty nejradikálnějsí, antidemokraticky militantní skupiny. Ta nejagresivnější, jménem Nusra Front, do jejíchž žoků plynou značné finanční částky od zahraničních dárců, je ta jediná, jíž se dostalo pocty uznání (an explicit stamp of approval) od al-Kájdy, jejíž je přímou iráckou odnoží. Teď tedy Američané by rádi dali dohromady koalici, v níž prominentně figuruje ona Nusra Front, Washingtonem označená jako teroristická organizace, zaslouživší se o velké množství teroristických útoků a sebevražedných explozí. Na nedávném shromáždění v Damašku (The New York Times, "Syrian Rebels Tied to Al Qaeda Play Key Role in War", 8.12.2012), Abu Hussein al-Afghani, veterán povstalec z bojišť v Afghánistánu, Iráku a Libyi, se velmi zdatně uplatňoval.

Další džíhádská složka jménem Sahaba Army of Levant přispěchala s prohlášením, jakou že bylo jejich ctí, když je americká vláda rovněž označila za teroristickou organizaci.

Ne všechny protivládní, naprostou většinou západních liberálů podporované

povstalecké skupiny se ztotožňují s vizí al-Kájdy o globálním džihádu. Takové je tvrzení v nedávné zprávě ze zdroje International Crisis Group.

Dokonce i důsledně militantní Nusra Front učinila prohlášení ve smyslu, že videa zveřejňující uťaté hlavy nejsou ta nejpřitažlivější propagace.

- - -

Taková počínání věru přispívají k reluctance ("neochotě, váhavosti") Západu plně obejmout a vší mocí vybavit anti-assadovské síly. (Bobby Ghosh, "The Rise of the Salafis", Time, 8.10.2012)

Na světě je odhadem 1,4 miliardy muslimů sunnitského přesvědčení. Prozatím jen menšina je ztotožňována s označením Salaf, nejblíže slovu "předchůdce". Patrně nejpregnantnějším vyjádřením této víry je čtyřsloví "Minulost je naše budoucnost". Svět zamrzlý v čase. Není místa pro hudbu, umění, jakékoliv rozptýlení - to vše jsou zavrženíhodné frivolity. Západ, zejména USA, považován za nepřítele nejzarputilejšího. Osama bin Laden hodnocen jako salafista nejpříkladnější. Salafisté pokládají většinu muslimských sekt za odpadlíky, kacíře (heretics). Donedávna měli malý zájem o politické uspořádání - zda demokracie či diktatura. Uznávají totiž pouze suverenitu Boha. Nyní však z všemožných konců do Sýrie přijíždějí, bojovat proti Assadovi.

Ještě v minulé generaci salafisté měli v muslimském světě pověst pošuků. V egyptských filmech si z nich komici dělali šprťouchlata. Pramalou šanci k uplatnění měli v Libanonu, ba i Pákistánu. Jenže podařilo se jim najít spojení k převažující islámské škole wahhabismu z 18. století, k saúdským fondům, k získávání příznivců z řad milionů gastarbeiterů zejména v Emirátech. Mubarak, Kaddáfí proti nim ostře zasáhli, rozmnožování jejich řad ale nezastavili. V posledních volbách v Egyptě někdejší hrstka salafistů se rozrostla k dosažení pětiny všech hlasů, pouze strana nynějšího prezidenta Morsiho dopadla líp.

A zvolené vlády jako by postrádaly vůli či ochotu bojovat. Slovy Mancefa Marzoukiho, prezidenta Tunisu: " My tady před sebou máme skutečné nebezpečí. Salafismus je něco jako rakovina. Čím déle budeme čekat, tím daleko obtížnější bude léčba."

Ano, jak se v tomto světe vyznat?

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče