Pokrok je otázka úhlu pohledu. Vzhledem k tomu, že ideologie dosloužily, tak je i pojem pokrok jaksi bezprizorní. Tradičně je pokrok ztotožňován s tím, co nadchází. A když se porozhlédneme po Evropě, tak třeba heslu Hoferovy FPÖ „Rakousko Rakušanům“ pravděpodobně patří budoucnost. Přeháním tedy jenom mírně, když řeknu, že v rakouských prezidentských volbách pestrá koalice zpátečníků dočasně zabránila vítězství kandidáta pokrokových sil Hofera.

Nouzově stlučená aliance těch, které spojovalo pouze odmítání Norberta Hofera, nebude na politickou obnovu země stačit; brzy se opět rozklíží v šarvátkách o to či ono. Naproti tomu vychází z druhého kola prezidentských voleb blok těch, kteří odmítají trvale vládnoucí oligarchii velké koalice, příliv migrantů a evropskou integraci, výrazně posílen a sjednocen.

Staronová velká koalice má sice nového kancléře, ale na pozadí výsledku druhého kola prezidentských voleb se neodváží změnit svou politiku vůči migrantům a EU. Hoferova FPÖ bude od nynějška v Rakousku spoluvládnout ještě výrazněji, než tomu bylo doposud. Ve Francii je takhle již nějakou dobu „u moci“ Marine Le Pen a v Německu, sice méně výrazně, ale již nepopiratelně, Alternativa pro Německo (AfD).

Vzestup FPÖ se nezastaví. Její prezidentský kandidát Hofer sice prohrál, ale zato vzrostly šance jejího předsedy Heinze-Christiana Stracheho získat mnohem významnější funkci rakouského kancléře.