Ve východní Evropě se etabluje jakási podivná nová demokracie, která bude značně protiliberální, protievropská a naopak autoritářská. Po Orbánově Maďarsku, Ficově Slovensku, Pontově Rumunsku a Bulharsku Bojka Borisova tu bude i Kaczyńského Polsko. Vznikají režimy, které hlásají sobeckou nacionální doktrínu a postupně se vracejí k pseudohodnotám vyznávaným v časech komunismu.

Německá lokomotiva Evropské unie ztratí svého spojence, důvěryhodný ekonomický partner přestane být důvěryhodný. Na takovém výkladu polských voleb se shoduje většina komentářů v polských i zahraničních médiích.

Změnit svou zemi k horšímu, takový je, zdá se, cíl nového vládce Polska, předsedy strany Právo a spravedlnost Jaroslawa Kaczyńského. Co to vlastně ty Poláky napadlo, že svými hlasy zajistili absolutní většinu ve sněmovně nebezpečné konzervativně-národovecké straně? Vždyť přece dosavadní liberální vláda Občanské platformy zajistila zemi jedinečný ekonomický vzestup, který nemá srovnání v celé Evropě. Vypadá to, že Poláci jsou nevyléčitelní a nerozumní nacionalisté a antidemokraté.

Skutečnost je naštěstí střízlivější a také zajímavější. Rozhodování Poláků asi nejlépe vystihuje zkratka, že dali Kaczyńského straně hlasy z toho důvodu, protože Občanská platforma nesplnila, co slíbila. Ekonomický růst nejde zpochybnit, Poláci však měli pocit, že se to neprojevilo na jejich životní úrovni.

Zní to nelogicky, protože příjmy rostly ve všech regionech Polska, i v tom nejchudším Podkarpatském vojvodství. Ovšem nezlepšovaly se o tolik, jako rostlo polské HDP. Růst se tedy spíše realizoval v investicích a exportu a Poláci teď žádají, aby se to projevilo i na jejich spotřebě.

Nepříznivé je i srovnání s Německem. Západní sousedé Polska zažívali rovněž dobré roky a odstup v bohatství se Polákům nepodařilo snížit. Ke všemu se víc otevírají nůžky mezi bohatou Varšavou včetně okolí a všemi ostatními vojvodstvími.

Poláci se drží nacionálních tradic, což nakonec není nic špatného. Teď ale zřejmě ožily z ekonomických důvodů. Proud polských pracovníků směrem na západ do Německa nebo ještě dál přes veškerý ekonomický růst nevysychá, dokonce roste a v posledních letech překročil čtvrt milionu lidí ročně. Poláci si tak uvědomili, že jsou stále jen gastarbeitery bohatých Němců, a pokud zůstávají doma, pak jsou gastarbeitery rovněž, jen je zahraniční firmy platí o mnoho hůře, než činí německá minimální mzda. Mají proto přirozený sklon volit politiky, kteří apelují na jejich národní hrdost a odvážně kritizují německou hegemonii.

Liberální ekonomický model podporovaný Západem se prostě osvědčil jen do určité míry a Poláci teď žádají jeho korekci. Kaczyński a jeho lidé zkušenostem uplynulých let očividně porozuměli a slíbili, že to napraví. Teď bude na nich, aby splnili své sliby.

Nelze vyloučit, že se politika Práva a spravedlnosti zaměřená na zlepšení příjmové situace polských domácností nepodaří uskutečnit. Možná jejich tažení skončí opravdu jen u populistických, nacionalistických a xenofobních hesel. Pak ovšem budou příští volby a Poláci dostanou možnost vládu vyměnit. Na druhé straně nejde vyloučit, že se vážně míněný pokus podaří uskutečnit. To by bylo dobře i z pohledu Evropské unie a její politiky na integraci východních regionů.