František Matějka, přední autor české blogosféry, na závěr svého pojednání na téma Mír je pro politiky tragédií uvedl zajímavou myšlenku.

Cituji: " … a přitom by stačilo tak málo. Uznat, že lidé na Krymu si vybrali. Nesuďme jak, je to jejich život, ale vybrali si. Jaký vyšší zájem by … měl existovat, než je vůle člověka určit si, jak sám naloží se svým životem."

Zlatá slova.

Celé to má ale několik háčků. Především: Pokud si člověk "vybírá", tak až na výjimku, kdy žije sám na pustém ostrově, je vždycky nutné zabývat se oním "jak" (si vybral). Příkladů bychom mohli snést bezpočet. A tak jen obecně: všude tam, kde žijí dva a více lidí, jejichž zájmy by se mohly křížit, musí naše volba vzít do úvahy také zájmy druhých. Pakliže nechceme civilizovanou lidskou společnost posunout na úroveň, v níž platí pravidla džungle.

Ale zpět k citované tezi pana Matějky. Ono "málo", tedy uznání, že si lidé na Krymu vybrali, znamená něco víc: souhlas se vším, co s tímto výběrem souvisí. Porušení mezinárodně daných garancí, zábor území suverénního státu, loupež movitého i nemovitého majetku tohoto státu.

Opravdu máme věřit tomu, že vše, co se na Krymu nachází, budovy, majetky, vojenská zařízení atd. je ruské, že si to mohou Rusové bezostyšně vzít? Vzpomeňme na delimitaci majetku v rámci rozpadu ČSFR. Tady přece nejde jenom o to, že si Kreml jednostranným aktem přivlastnil část ukrajinského území, ale praticky vše, co se na tomto území nachází.

Odpovídá to "evropských hodnotám"? Nemyslím těm, o nichž slýcháme z Bruselu. Mám na mysli hodnoty, které představují fundamentální principy někdejší KBSE, dnes OBSE, na něž se Moskva tak ráda odkazuje.

Zastánci toho, co se v těchto dnech na Krymu děje vytvářejí dojem, že obyvatelé poloostrova mají jakási zvláštní provilegia, jež jsou pro mnohé další nedostižným snem. Rusové na Krymu si určili, jakým způsobem chtějí naložit se svými životy. To (a jinak se proruské hodnocení této skutečnosti, jak ho prezentuje pan Matějka a spol. interpretovat nedá) legitimizuje ruskou agresi a svévolné zmenšení ukrajinského teritoria.

Škoda, že podobný názor neměl Kreml v 90. letech, kdy si Čečenci také určili, jak chtějí naložit se svými životy – a tato jejich aspirace ovšem odtržení Čečenska od Ruské federace nikterak nelegitimizovala. Naopak: podle Kremlu to legitimizovalo použití vojenské síly proti těmto aspiracím (ať už si o nich myslíme cokoli).

Rozhodnu-li se jako dejme tomu obyvatel Jihomoravského kraje (JMK) "připojit" k Rakousku, a bude-li nás v tomto regionu většina, bude to legitimní důvod, aby Vídeň JMK vojensky obsadila, nota bene aniž by o tom ztratila slůvko s Prahou? Anebo mi pan Matějka a spol. pragmaticky doporučí: když se vám tu nelíbí a toužíte po Rakousku, tak se tam odstěhujte, pokud vás tam budou chtít.

Vím, je to mezní příklad. Chtěl sem jím pouze ilustrovat to, že "po krymsku" se podobné situace řešit přece nemohou. Tak jako něčí manželka v ČR, zatouží-li vzít si souseda, nemůže tak učinit dřív, dokud nebude pravomocně rozvedena. A když muž bude rozvodu úspěšně bránit, souseda si ona žena prostě vzít nebude moci, i kdyby sebevíc chtěla. Tak prostě funguje civilizovaný svět naší doby – a Putin s představiteli krymských Rusů tyto civilizované zásady hrubě porušil.

To nemá nic společného s Majdanem, s Kosovem, nebo s tím, že menšina nacionalistických pomatenců na Ukrajině se hlásí k něčemu, co je v rozporu s evropskými hodnotami.

Aniž bych se chtěl kohokoli dotknout: v turbulentní polistopadové době, která vyústila v rozpad Československa, byli také na Slovensku nevelké skupiny, které se zhlíželi v prezidentu Tisovi a hlásili se k dědictví Slovenské republiky 1939-1945. Znamená to snad, že v té době bylo správné hovořit o všech Slovácích jako o klerofašistech? Ne, ne, tisíckrát ne! A jsou snad dnes všichni Ukrajinci banderovci?

Není na čase s touto nefér demagogií skončit?

Podle mých informací žije ve Spolkové republice asi 1,8 milionu Turků. Není těžké představit si, že v některé obci dosáhnou početní většiny a ovládnou radnici. Ta pak vyhlásí referendum o připojení obce k Turecku, v němž 95% bude pro. Znamená to, že Ankara bude oprávněna, za pomoci své armády, přičlenit tuto obec se vším všudy k Turecké republice? A bude-li tam posádka bundeswehru, tak ji prostě zaberou a vojákům nabídnou bezpečný odchod "na hranice" SRN?

Že je to absurdní? Jistě. Jenomže: přesně to se na Krymu stalo. Putin vypustil z lahve džina a to bude mít nanejvýš neblahé následky. Mír zůstane nejspíš zachován, ale položme si otázku: co mravní jizva na duši? Nebude stejně hluboká jako ta z 21. srpna 1968? A co v myslích lidí, kterým se znovu otevře tato jizva, zbude z důvěry v dnešní Rusko, pakliže nějakou měli?