„V západní společnost počínaje feudalismem najdeme klíč k pochopení společenských i politických vztahů v pojmech smlouvy, vzájemných závazků a osobní důstojnosti. Tehdy existovala smlouva, mezi lením pánem a jeho vazalem, smlouva mezi velmoži a králem a smlouva mezi centrální mocí a vznikajícími městy. Odtud pramení myšlenka právního státu, systému nezávislého soudnictví. Tam je počátek západní svobody, odpovědnosti a autonomie občanské společnosti. Ruský model je opačný: stát formuje společnost ke svému obrazu. Ivan Hrozný odstranil šlechtu a nahradil ji třídou úředníků jmenovaných státem..., kteří vytváří všemocnou byrokracii.“

To je úryvek z asi nejznámější knihy Jacquese Rupnika Jiná Evropa, kterou věnoval českému filozofu Janu Patočkovi. Stejný název nesl i šestidílný seriál BBC odvysílaný v roce 1988. U nás kniha vyšla až v roce 1992. Cituji tuto pasáž proto, že jsem tyto úvahy poprvé od něj slyšel někdy v půli osmdesátých let v Paříži, kde mi Rupnika, štíhlého chlapíka s usmívajícíma se modrýma očima, představil Václav Bělohradský, který tehdy u něj bydlíval. Proto na ně vzpomínám dodneška, když slyším třeba premiéra Babiše, který i při zasedání Evropské komise přiznal, že neví, co je právní stát, a pod jehož vedením náš byrokratický aparát stále bobtná.

Rupnikovo vzdělání je velice důkladné, do patnácti let žil v Praze, posléze absolvoval v Paříži na Sorboně a na Harvardu v USA, kde se věnoval historii a politologii. Pět let byl redaktorem BBC. Po návratu do Paříže v roce 1982 působil jako profesor na Institutu politických studií v Paříži, kde spolupracoval s Pavlem Tigridem a jeho Svědectvím. Jako první zpracoval nezávisle, tedy nepředžvýkané sekundární literaturou, Dějiny KSČ, u nás vyšly až v roce 2002. Přes Tigrida, který byl hned po zvolení Václava Havla prezidentem jeho spolupracovníkem, se stal i Rupnik prezidentovým poradcem. Jeho prvním úkolem bylo připravit a zorganizoval státní návštěvu nového prezidenta do Francie, kam se podíval Havel čtrnáctkrát, stejně jako do Spojených států. V současnosti přednáší Rupnik v Paříži, v Bruggách a občas na Harvardu a je členem Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd v Praze. V roce 2009 tu ještě vydal knihu Příliš brzy unavená demokracie.

Výbor z jeho textů, které se většinou týkají právě Čech, vyšel v roce 2018 pod názvem Střední Evropa je jako pták s očima vzadu: o české minulosti a přítomnosti. Tam taky najdeme tato slova, kterými mi odpověděl na otázku, proč neexistuje étos České republiky: „Do nového režimu se přenesly staré korupční vazby. Nové vazby nebyly postavené na občanských ctnostech, ale na zkušenosti s obcházením ekonomických nedostatků a zákonů. Přežil tu starý pokřivený étos normalizace.“

Jacquese Rupnika připomínám proto, že 21. listopadu oslavil sedmdesáté narozeniny.

(psáno pro ČRoPlus)