V Německu se radují sociální demokraté (SPD), že jim po upečeném přestupu Martina Schulze z postu šéfa Evropského parlamentu do funkce volebního lídra SPD, a tudíž kandidáta na funkci spolkového kancléře, začínají po dlouhé době stoupat preference. Ty se dnes motají kolem 25 % podle průzkumů. No tak buďme v klidu, tyto průzkumy jsou takové, jaké chtějí především zadavatelé, a budeme-li vycházet z nakládaček, které socialisté utrpěli v posledních několika volbách do zemských sněmů, bude lépe s prognózami počkat na další zemské volby. Už v březnu to bude v Sársku, v květnu pak ve Šlesvicku-Holštýně a Severním Porýní-Vestfálsku. Hin sa hukáže, zač je toho loket. Pak se teprve chlubte.

Zatím se můžeme kochat eskapádami hyperaktivního až komicky optimisticky působícího vyléčeného alkoholika Schulze, který jednu závislost pohříchu nahradil druhou, a to absolutní závislostí na EU ať to stojí co to stojí. Hýří optimismem, který mu Sobotka, jehož partaj je také v rigolu popularity, může opravdu závidět. Mistruje kdekoho, Donaldem Trumpem počínaje (a to soustavně), AfD a státy Visegrádu konče, a činí se opravdu skvěle. Němečtí socialisté jsou takové legrační stádo, které potřebuje být soustavně dopováno, takže až se nechá Schulz zvolit namísto Sigmara Gabriela ještě do čela SPD, což je hotová upečená věc, tak stádo socialistů má definitivního osla, s jehož hýkáním se mohou ztotožňovat. Znáte to: „...už věříme oslovi, jen když nás ten osel hlučně osloví.“ Prostě klasika. Ztotožnit se s Gabrielem dost dobře nešlo, protože ten se v domácí politice dostatečně zdiskreditoval. To Schulz zatím nestačil v Německu podělat nic, a tak je v laufu. Ale klid, to přijde, protože od tohoto eurohujera nelze opravdu čekat vůbec nic.

Německá politika je vůbec božské kolbiště, protože tam se soupeři tak nějak míjejí. Anděla nemá nikoho, koho by mohla nabídnout z unijních stran do volby spolkového presidenta, a tak v klidu pustí tuto funkci Frank-Walteru Steinmeierovi z SPD a ani se nezačervená. Ale nemusí, protože kromě pár uplakánků, kteří se pomalu bojí podepsat pod kritiku tohoto kroku, se nikdo do kritiky vůbec nepustí. Jestli si někdo myslel, že Anděla je odepsaná, tak musí valit oči. Byl to zločinný optimismus. Je jisté, že jednou dějiny tuto FDJotlerku odsoudí, ale to ještě musí Německu s pomocí vlastních voličů zasadit další ránu z milosti, aby se německý volič nakonec probral. Na druhou stranu, když si vezmeme, že vůbec mimo mísu není možná trojkoalice rudí-rudí-zelení, tj. die Linke, SPD s jurodivými zelenými, máme o zábavu vystaráno. Kancléřem by byl Schulz a tahle koalice by teprve Německu zavařila. Takže zlatá Anděla. Že to ale je výběr. Čekají nás ještě věci s tímto sousedem, který opět, jako již tolikrát v historii, spěje do velkých problémů a vezme s sebou kdekoho. Je úplně jedno, ve jménu jakých idejí se tak stalo v minulosti a stane - nejspíš v budoucnosti kratší, než bychom si přáli.

A teď ještě trochu za moře, ale z evropského pohledu. Deník Frankfurter Allgemeine vypustil jako Krakéna v úterý 14.2. odpoledne zásadní článek, ve kterém pokračuje v útocích na nového presidenta USA s názvem „Wie Trump mit seinem Handschlag Macht ausübt“. Tedy „Jak Trump potřesením ruky vykonává moc“. V tomto článku na příkladu cca 20vteřinového potřásání ruky s japonským premiérem se autor pouští do psychoanalytického výkladu, že pevným stiskem a potřásáním ruky dává Trump druhé straně najevo, kdo je tady pánem a kdo kmánem. No opravdu, je to tak a není to žádný fakt, ale to se podle autora článku skutečně stalo! Takže si to shrňme: Trump je nejen padouch, který si dovolil vyhrát volby, nejen že je ohrožením světového míru a všehomíra, prznitelem malých děvčátek, původcem nezměrného utrpení všech hodných ilegálních imigrantů v USA, původcem migrén studentů a studentek z celého světa, kteří musejí na universitě v Berkeley na protest proti republikánům tak nějak demokraticky vymlátit výklady a auta a trochu pracovat s ohněm. Trump nejen že je původcem nepravidelné menstruace a frustrace miliónů žen na všech kontinentech, jak by se mohlo zdát z událostí posledních tří týdnů ve světě. Ale k tomu on podle FAZ ještě i tím stiskem ruky ničí světový mír. Nádhera! To ale není článek o Trumpovi, ale o německém, potažmo o jakémkoli mainstreamovém tisku v EU. A to prosím FAZ neni Tageszeitung či podobná sbírka levicových hejhulů.

Když už si této neuvěřitelné hysterie všiml i takový levičák, jakým je Jacob Augstein ze Spiegelu (před cca 10 dny), tak to už je co říci. No a tento článek je prostě skvělý výron protitrumpovské hysterie a ukázkou, že Augstein trefil hlavičkou na hřebíček. Kam až to půjde, nelze ani domyslet. Je to neuvěřitelné a my se ještě dočkáme četby, že z toho půjde hlava kolem.

A takhle my tady žijeme.