Už podruhé v krátkém čase překvapil deník Právo, resp. server, na němž se podílí, tedy Novinky.cz. Před několika dny vydal prorockou studii vývoje migrační vlny, kterou vyslovil spisovatel Benjamin Kuras a svými závěry jistě rozohnil nejednoho vlajkonoše s nápisem „Refugees, welcome“.

A minulý týden ve čtvrtek stejný zdroj přinesl článek s titulkem Svědectví z uprchlického tábora: „Migranti jsou jako časovaná bomba, Unie ztratila soudnost“. Autorem článku je humanitární pracovník Michal Herzán. Je dobré o něm vědět, že vystudoval filosofii a v letech 1996 až 1997 působil v Amnesty International.

Od roku 2005 do roku 2007 byl členem výboru Rady vlády ČR pro lidská práva. Od roku 2003 je předsedou neziskové organizace Evropské unie pro lidská práva. V roce 2008 obdržel vyznamenání Českého červeného kříže, v roce 2014 byl oceněn za záchranu lidského života. Jeho autorita na poli neziskových organizací s humanitárním obsahem je tedy nezpochybnitelná.

Michal Herzán strávil poslední měsíce v uprchlických táborech zejména na slovinských hranicích, kde se shromažďují migranti z jihovýchodu, a vydal otřesné svědectví.

Cituji: „Denně táborem prošly asi tři tisíce uprchlíků – byly tu i celé rodiny, ale většinou osamocení mladí muži. Uprchlíci mohli nalhat cokoliv – jakákoliv jména a data narození i národnost. Přicházeli nejen ze států postižených válkou – Sýrie, Afghánistánu či Iráku –, ale situaci tu zkoušelo využít také mnoho skutečně jen ekonomických migrantů z území, kde žádná válka není.

Většina z nich neměla žádné osobní doklady – úmyslně je zničili, aby nešlo zjistit jejich pravou totožnost nebo zemi původu. Nejdůležitější částí práce s uprchlíky v táboře byly osobní prohlídky uprchlíků a jejich zavazadel. Denně se tak zabavilo několik kilogramů zbraní – převážně bodných a sečných, ale i paralyzérů, nunčaků a dalších nebezpečných předmětů. Mezi migranty odhalili desítky radikálních islámských bojovníků.

V mobilech měli někteří z nich fotky a videa zachycující, jak brutálně mučí nebo zabíjejí své oběti. Několik dalších mělo u sebe dětskou pornografii či fota a videa mučení nahých žen. Byli předáni slovinské kriminální policii. Ta je ovšem většinou pouze vyslechla, provedla zápis a k velkému všeobecnému překvapení je pustila dál do Evropy.

Přitom podle pravidel EU takové osoby nesmějí vkročit do Schengenu, kam ostatně nesmí nikdo už jen v případě, že předloží neplatné doklady. Všechna pravidla prostě padla, pouští se v podstatě každý, putují dál do Evropy jako chodící časovaná bomba.

Evropská unie jako by ztratila soudnost, když hazardérsky živí sílící rizika teroru na svém území. Když se pak proti rizikové vlně nelegální migrace zvedá protest zdůrazňující právo Evropanů na zachování lidských práv a svobod, důstojnosti žen a evropské kultury, jsou účastníci nálepkováni coby xenofobové. Často paradoxně od ochránců lidských práv. Chrání asi tedy úplně jiná práva než ta naše.“

Tak pravil dlouholetý profesionál z neziskových organizací pro lidská práva. Jestliže takové svědectví vychází zevnitř systému, je pět minut po dvanácté se tím vážně zabývat.