Před čtyřiceti lety jsem pobýval delší dobu v Nizozemí. Byl to studijní pobyt v Ústavu pro lidskou reprodukci v Leidenu. Holanďané byli totiž dosti daleko před námi v otázce konzervace lidských spermií. Už v roce 1978 měli slušně fungující semenné banky a registraci dobrovolných dárců. Taky tam bez problémů fungovala dobrovolná sterilizace, na jejíž legalizaci jsme si museli u nás ještě pěkných pár let počkat.

V té době byl ještě i v mnoha západoevropských zemích na první pohled patrný cizinec poměrně raritou. Ale na rozdíl od Československa jsem se už tenkrát podivoval příslušníkům různých cizojazyčných etnik. Na místech pomocných pracovníků nejen v nemocnicích, ale i v restauracích a službách se i v holandském Leidenu vyskytovali jedinci exotického vzezření. Holandsky mluvili špatně a anglicky skoro vůbec. A když jsem se kolegů ptal po jejich původu, sdělili mi, že to jsou Jihomolučané.

„To víš, ono to indonéské souostroví – Moluky - bylo po dlouhá léta naší nizozemskou zámořskou kolonií. Teď mají sice samostatnost, ale byl u nás vydán zákon o možnosti udělit jim holandského občanství. Tak se k nám radostně hrnou, zejména na méně placená místa.“ A kolegové pak ještě přidali jakousi větu o samozřejmé morální povinnosti postarat se o obyvatele bývalých kolonií.

Holandští Molučané rozhodně nepředstavovali tenkrát žádný společenský problém. Až na nedostatečné vzdělání, jazykovou bariéru a snad o něco vyšší kriminalitu se snadno začlenili do většinové společnosti. Stejně jako u nás Řekové přistěhovaní už před půl stoletím, nebo Vietnamci, kteří k nám přišli o něco později. To ten dnešní útok Afričanů do Evropy, to je přece jenom trochu silnější káva.

A právě na ty Jihomolučany, respektive na slova mého kolegy o nutnosti pomoci občanům bývalých kolonií jsem si teď vzpomněl. Občané mnoha západoevropských bývalých koloniálních států velice neradi slyší, že po dobu několika staletí drancovali levnou pracovní sílu a hlavně nerostné bohatství svých kolonií. Primitivní způsob života a negramotnost jejich obyvatelstva jim vlastně do značné míry vyhovovaly, přispívalo to k levné pracovní síle. Proč asi dodnes mají mnohé tyto země několikrát vyšší životní úroveň svého obyvatelstva než například Česko, Slovensko, Maďarsko a Polsko? Naše země jakživ žádné kolonie neměly.

Současní emigranti si totiž přicházejí vzít to, oč je jejich „mateřské“ země po staletí okrádaly. Není to tedy tak trochu povinnost se o ně postarat a kompenzovat tím uloupené bohatství? A proč by tedy měly fungovat jakési jejich vymyšlené kvóty? Sami jste po léta brali, teď se tedy sami postarejte!