Donald Trump a spolu s ním celý civilizovaný svět má problém. Tím problémem je s obezitou neúspěšně bojující vyznavač západního luxusu a neomezený vládce KLDR v jedné osobě Kim Čong-un, pro potřeby tohoto blogu Kim III.

Ačkoli se ani zdaleka nepovažuji za odborníka na zahraniční politiku, představuje pro mě z titulu mé celoživotní profese KLDR stěží řešitelný ekonomický rébus. Na jedné straně hospodářsky zruinovaná země dědy Kima, syna Kima a do třetice všeho zlého opravdu povedeného vnoučka Kima, který usínající na vojenské přehlídce trestá zastřelením z děla. Na straně druhé početně třetí nejsilnější armáda světa (cca 1,4 miliónu vojáků) a dlouhodobý vývoj vlastního jaderného programu. Navíc podle Military Balance 2017 dává KLDR na obranu 25 % HDP, zatímco například Česká republika není schopna překročit hranici 1,5 %. Zároveň je však nutno dodat, že podle údajů „think thanku“ KR Hyundai Research Institute činil v roce 2013, kdy se KLDR nadstandardně ekonomicky dařilo, hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele 833 dolarů. Pro ilustraci: nejbližším konkurentem KLDR byla tehdy Bangladéš s 899 dolary na hlavu.

Kde vzít a nekrást, zní otázka ohledně poměru výkonnosti ekonomiky a nákladů na zbrojení. Na úvod je potřeba říci, že ač se to může zdát být dnes k nevíře, po konci války na Korejském poloostrově v červenci 1953 (KLDR je s Korejskou republikou neustále ve válečném stavu) ekonomika země stalinsko-maocetungovského střihu dvacet let rostla, po jistou dobu byla dokonce srovnávána s Japonskem! V 70. letech nastal útlum a Kim Ir-sen, který podle svého lidu stvořil svět, začal shánět peníze do státní kasy prostřednictvím výroby, pašování a prodeje drog plus paděláním všeho padělatelného. Nutno přiznat, že co se týče vaření metamfetaminu distribuovaného severokorejskými diplomaty, nemá podle specialistů čistota drog „Made in KLDR“ konkurenci. Navíc vedle manželek stranických pohlavárů, které konzumací drogy v Česku známé pod názvem „perník“ udržují štíhlou linii, fasují metamfetamin rovněž dělníci, neboť droga zvyšuje pracovní výkonnost.

V první polovině 90. let, na sklonku vlády stvořitele světa Kima I, se KLDR musela vyrovnat s hladomorem nebývalých rozměrů. Nejdříve se rozpadl do té doby stabilní a štědrý sponzor SSSR, Čína měla v roce 1993 v důsledku sucha také málo a razantně omezila vývoz obilí. Do toho přišla kombinace sucha a ničivých povodní, která jaksi nekorespondovala s představením Kima II, neboli Kim Čong-ila, jako muže kontrolujícího počasí. Hladomor odezněl až v roce 2001, podle nezávislých analýz si vyžádal 500 tisíc až 3 milióny obětí.

Přestože to vzhledem k počtu mrtvých zní cynicky, platilo v tomto případě, že i mimořádně velké zlo může být k něčemu dobré. Hladomor se totiž zasloužil na jedné straně o postupné hroucení státem řízeného hospodářství, na straně druhé byl jeho důsledkem nově se tvořící a doposud expandující černý trh. Od roku 2010 tak ekonomika KLDR mírně, leč stále rostla. V roce 2013 Kim III, který nahradil v roce 2011 svého otce, pil nejspíše zplna hrdla tolik oblíbený luxusní koňak, neboť předčil dědu i tátu. Po dlouhých třiceti letech totiž vyprodukovala jeho země dostatek zemědělských komodit k nasycení cca 25 miliónů obyvatel. Loni se pak mohl Kim III po fyzické eliminaci sedmi desítek potenciálních oponentů objímat s přeživšími. Podle prohlášení Prezidia Nejvyššího lidového shromáždění KLDR z března loňského roku byla příjmová stránka státního rozpočtu naplněna na 113,8 %. Jako přece jen důvěryhodnější se ovšem jeví odhady jihokorejské centrální banky, podle které ve stejném čase pokleslo HDP poprvé od roku 2010 o 1,1 %. Na vině konce růstu bylo snížení cen komodit a především ekonomické sankce. Z tohoto hlediska se Obamova strategie „taktické trpělivosti“, rovnající se „sankcím bez vyjednávání“, ukázala jako vcelku prozíravá. Nový boss Bílého domu však od ní upustil.

A tak Kim III řinčí balistickými raketami. A vedle USA, Korejské republiky, Japonska či Austrálie vyhrožuje rovněž sousední zemi (rozuměj Číně), která „nezodpovědným komentováním jaderného programu zkouší trpělivost KLDR“. Za siláctvím současného Kima se nejspíše skrývá jeho přesvědčení o tom, že přes odmítnutí několika dodávek uhlí potřebuje mocný soused jeho nerostné zdroje a především nejspíše správný odhad toho, že pro Peking představuje KLDR mimořádně důležité nárazníkové pásmo.

Co s tím? Jako nejpřijatelnější varianta se jeví sankce a čekání na ekonomický kolaps, který přiměje třetího z dynastie Kimů vyměnit jaderný program za chleba. Doposud se však tato strategie nejevila jako příliš účinná. Kromě toho civilizovaný svět tlačí čas. Jak se totiž shodnou vojenští odborníci, v letech 2021/2022 bude KLDR disponovat nukleárními raketami, v silách vojsk Kima III bude zasáhnout s výjimkou Aljašky a Havaje celé USA...