Koketoval jsem s myšlenkou napsat lehce pesimistický článek těsně před (prvními letošními?) volbami do izraelského Knesetu. S nadpisem „Vzhůru k třetímu patu“. Pak jsem si ale nechal zajít chuť.

A nejen proto, že s pravou rukou v sádře po nepříjemném pádu se mi jako pravákovi datlovalo levou nanejvýš nepohodlně. Demokracii ctím, volby považuji za svátek (jen nesmí být příliš často) a tudíž žertovat na vážné téma není na místě. Ostatně: předvolební průzkumy jsou jedna věc a skutečná vůle lidu věc druhá.

Povolební vývoj jsem s napětím sledoval na dostupných izraelských médiích. Nikoli dlouho přes půlnoc, neboť druhý den jsem musel z rodinných důvodů časně vstávat (po třetí hodině); na YouTube kanálu izraelské veřejnoprávní televize KAN jsem blahopřál pravicovému bloku (obr. 1) k „dobrým výsledkům“. O to totiž v izraelském proporčním systému reálně jde: aby co nejvíce hlasů získal blok stran schopný vytvořit koalici. V té době (pondělí 2/3 pozdě večer) se vše jevilo dle exit pollů tak, že pravice Likud + partneři by mohl mít 60, možná 61 hlasů (a další by čistě teoreticky mohla pro pravicovou koalici dodat Liebermanova strana).

Obr. 1

Nicméně jako moudré se mi jevilo vyčkat, až budou k dispozici relevantní výsledky, to znamená co nejvíce sečtených hlasů. Ve středu 4/3 už to bylo přes 99 procent. Dostatečný počet, abychom mohli dělat závěry bez nebezpečí závažné chyby. Co tedy čísla pro jednotlivé partaje a formace říkají? Nejprve přehled (na obr. 2 počty mandátů zveřejněné na webu televize KAN).

Obr. 2

Pravice
Likud ... 36
Yamina ... 6
Šas – ultraortodoxní ... 9
Sjednocený judaismus Tóry – ultraortodoxní ... 7
Celkem ... 58

Centrum, levice
Modrobílí ... 33
Labouristé/Gešer/Meretz ... 7
Celkem ... 40 nebo 39

Arabská koalice
Společný seznam ... 15

Jazýček na vahách
Libermanova strana Izrael, náš domov ... 7

Ano, vyhrál Likud, vyhrál Netanjahu, vyhrála pravice. Zvítězila přesvědčivě – pravice jako taková. Je jí to ale z velké části málo k užitku, a to z dvojjediného důvodu. Tím prvním jsou animozity mezi jistými politiky, které pramení z toho, a to je druhý důvod, že dělicí linie nevede pouze pravicí a levicí, ale také mezi sekulárními a (ultra)ortodoxními. (Lieberman vs lídři ultraortodoxních, pomineme-li animozity mezi dalšími.) Nebýt toho, měla by pravice pohodlných 65 křesel ze 120, tedy skvělou většinu. Jenomže ... realita je poněkud jiná.

Netanjahu, který je tím, kdo vyhrál a náleží mu právo být jako první pověřen sestavením koalice, má k dispozici jistých pouze 58 hlasů – a potřebuje tudíž minimálně tři (nebo dva), aby měl nejtěsnější většinu. Otázka dne: kde je vezme? Jásot, který k nám dolehl z volební centrály Likudu během pondělně-úterní (2-3/3) noci byl samozřejmě oprávněný, ovšem po vystřízlivění se situace tak růžově nejeví.

Volby dopadly lépe než v září (z hlediska pravicově smýšlejícího pozorovatele), ale zadání od občanů není pro vítěze o nic méně snadné. Prosákly informace, že se Likud pokusí získat pro podporu jím vytvářené koalice někoho z jiných stran (v české politické terminologii „přeběhlíky“), což bylo těmi, jichž se to mělo týkat, odmítnuto. Objevila se výzva, že by Likud měl pozvat do koalice labouristy. Jednu z neznámých představuje Lieberman: jak se nakonec zachová? Variant je ovšem více.

A protože hlavním hráčem je – vedle prezidenta – vítěz voleb Benjamin Netanjahu, jednou věcí si můžeme být jisti. Bibi udělá maximum pro to, aby se z tohoto jeho vítězství nestalo vítězství Pyrrhovo. Bude velice zajímavé sledovat, jak si s tímto politickým zadáním a současně rébusem poradí.

Snadné to mít nebude, protože povede boj na dvou frontách. Na 17/3 bylo totiž stanoveno první soudní jednání v jeho údajných korupčních kauzách. Pikantní je, že bude souzen jeden z nejúspěšnějších premiérů v izraelských dějinách. Což je další důkaz, že Izrael je nejen fungující demokracií, ale také fungujícím právním státem – ve stylu padni komu padni.