V Parlamentu ČR se projednává v současnosti změna Smlouvy o fungování EU (SFEU), která jednoznačně umožní platnost Smlouvy o založení Evropského stabilizačního mechanismu – ESM. Tato smlouva ESM se týká pouze států, které používají euro a pro ČR bude platit až od okamžiku přijetí této měny. K její platnosti pro státy eurozony však bylo třeba změnit SFEU, což není možné bez souhlasu všech členů EU. Schválením této změny Parlament ČR pouze umožní signatářům ESM tuto smlouvy naplnit. Žádné závazky finančního rázu tím nepřijímá.

Uvedené projednávání bylo přesto podnětem ke kritice vlastní smlouvy ESM. Podle kritiků obsahuje návrh institucionálního zabezpečení fondu řadu nedemokratických prvků, především nedotknutelnost fondu, jeho majetku a jeho manažerů, a dále prakticky nulovou kontrolu národních vlád nad rozhodováním fondu, což se považuje za ohrožení suverenity příslušných zemí.

Shrňme si základní fakta o smlouvě ESM. Smlouva je samozřejmě k dispozici na internetu a uváděná fakta snadno ověřitelná .

Cílem smlouvy je vytvořit fond, který by chránil členské státy eurozony před hospodářskými ztrátami, ke kterým by mohla vést finanční krize v některé z členských zemí, pokud by jí nebyla poskytnuta pomoc, resp. alespoň jistota případné pomoci. Nutno připomenout, že tyto ztráty by měly dopad i na hospodářství naší země.

Ratifikací ESM se signatářské státy zavazují splatit během pěti let celkem 80 miliard € na účet ESM s tím, že musí být připraveny v případě potřeby složit další prostředky až do výše celkem 620 miliard €. Tou potřebou se myslí situace, kdy finanční situace nějakého signatářského státu bude v zájmu stability celé eurozony, tj. ostatních signatářů, vyžadovat půjčky, jejichž výše přesáhne stávající prostředky. ESM tedy není nic jiného než evropský měnový fond , tj obdoba Mezinárodního měnového fondu IMF založeného v r. 1944. Na rozdíl od IMF bude však plně v moci evropských států.

Obdobně jako nejen IMF, ale i mnohé další mezinárodní organizace, bude ESM a jeho pracovníci požívat různých výsad a imunit. Příslušné články smlouvy ESM o imunitách jsou slovo od slova stejné s příslušnými články smluv zakládající jiné mezinárodní organizace - například:

Smlouva o ESM čl. 32 odst. 3:

ESM, jeho majetek, finanční prostředky a aktiva ať jsou kdekoliv a v držení kohokoliv, jsou vyňaty z jakékoliv formy soudního procesu vyjma případů a v rozsahu, kdy se ESM výslovně zřekne této imunity v zájmu konání daného řízení nebo vzhledem k podmínkám určité smlouvy včetně dokumentace finančních nástrojů

Smlouva o MMF článek IX, odst. 3:

Fond, jeho majetek, a aktiva ať jsou kdekoliv a v držení kohokoliv, jsou vyňaty z jakékoliv formy soudního procesu vyjma případu a v rozsahu, kdy se výslovně zřekne této imunity v zájmu konání daného řízení nebo vzhledem k podmínkám určité smlouvy

Identická shoda se týká i ostatních imunit.

Poskytování imunit je běžná praxe vyplývající ze zkušenosti, že pokud má nějaká mezinárodní organizace fungovat, musí být chráněná před nátlakem od různých mocenských skupin v jednotlivých státech. Líčit tuto imunitu jako neslýchanou novotu, kterou ESM rozvrací právní řád, prozrazuje totální nevědomost o mezinárodních vztazích.

Co se týče řízení činnosti ESM je rozhodovací pravomoc v rukou Rady guvernérů, která se skládá z ministrů financí signatářských zemí. O nejzávažnějších krocích se rozhoduje konsensem, tj. existuje právo veta. Jinak rozhoduje 80 % nebo prostá většina – podle závažnosti věci. Váha hlasů odpovídá podílu daného státu na celkovém kapitálu. Pokud ale nějaký stát nesplní svoje finanční závazky, hlasovací práva ztrácí. Tvrzení, že národní vlády budou mít nulovou kontrolu nad činností ESM, je proto lež. Je s podivem, kde se v době internetu, kdy si lze věci během několika vteřin ověřit, bere tato vůle ke lži.

Rada guvernéru bude zveřejňovat každoroční zprávu o své činnosti, kterou obdrží národní parlamenty i příslušné NKÚ.

Smlouva skutečně ukládá signatářům povinnost složit požadované dodatečné peníze nad upsaný základní kapitál 80 miliard € na účet ESM, pokud guvernéři, tj. ministři financí signatářských zemí rozhodnou, že peníze jsou zapotřebí. Jinými slovy – předpokládá se, že smlouva bude skutečně platit a dohodnuté závazky se budou plnit. Nepočítá se, že by smlouva byla jen cár papíru pro "srandu králíkům" a tím i účinnost ESM čelit finančním otřesům poškozujícím všechny signatáře. Proč toto kritikům vadí je záhadou. Chtějí snad svět, kde závazky dobrovolně učiněné jsou jen bláboly? Nebo svět, ve kterém státy již nemají suverenitu podle své vůle přijímat a plnit závazky?

Smlouva ESM obsahuje jasné podmínky, za kterých může být půjčka poskytnuta – především musí příslušný stát být signatářem Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, tzv. fiskálního paktu, kterým se státy zavazují dodržovat rozpočtovou disciplínu. Tím se má do budoucna minimalizovat riziko, že fond ESM bude třeba použít.

Pokud se bude nějaký členský stát domnívat, že některá rozhodnutí ESM jsou v rozporu s touto smlouvou, bude se moci obrátit na Evropský soudní dvůr. ESM nebude v žádném smyslu vyjmut z pravomoci práva EU, resp. bude možné ho žalovat.

Na závěr dvě poznámky.

Když člověk přehlédne onen zástup permanentních kritiků čehokoliv, o čem se v rámci EU rozhodne, nemůže než učinit závěr, že všichni tito lidé považují členské státy EU za tupé zombie, které se neustále krok za krokem urputně zbavují svojí vlastní suverenity jenom proto, aby mohly zbavit suverenity naší malou republiku. Celý podnik EU je tedy vlastně spiknutím proti České republice! Doufám, že si to všichni z nich nemyslí, ale fakticky to z jejich textů vyplývá.

Je velmi smutné, že i v 21. století se všemi vymoženostmi komunikačních technologií je u nás stále naživu představa, že se naší desetimilionové vlasti může dařit dobře bez ohledu na to, co se bude dít jinde a že nejbezpečnější způsob života je nehasit, co našince v daném okamžiku nepálí. A prosazování této sebevražedné představy ještě k tomu samo sebe označuje jako hájení národních zájmů! Nejsmutnější je pak vidět v zástupu vyznávajícím tuto představu i některé katolíky!

Pozn.red. - Autor je lobbista, pracuje v poradenské firmě Euroffice Praha – Brusel a.s.