Po porážce Osmanské říše došlo k jejímu rozpadu. Společnost národů pak přidělila území na Blízkém východě do správy vítězných mocností. Konference v San Remu v roce 1920, svěřila Velké Británii mandát nad částí bývalé Otomanské říše nazývané jako Palestina (dnešní Jordánsko, Izrael, pásmo Gazy, Západní břeh Jordánu). Hlavním důvodem a cílem, proč toto území bylo svěřeno Britům, bylo vytvořit tam národní domovinu pro židy na základě Balfourovy deklarace z roku 1917, která vznikla mimo jiné jako výraz uznání a ocenění zásluh židovských vojáků v bojích proti Turkům.

100 % území britského mandátu Palestina tehdy zabíralo plochu 118 000 km2. Území určené pro židovskou domovinu bylo však v průběhu času postupně dále děleno a zmenšováno. Dělení britské mandátní Palestiny proběhlo v několika fázích.

První dělení Palestiny 16. září 1922
Velká Británie představila Spojeným národům memorandum, podle kterého se nadále slib o národní domovině pro Židy neměl týkat Zajordánska, které bylo předáno Hášímovcům. Z původního Britského mandátu Palestina, tvořilo Zajordánsko celých 77 %, což je 91 000 km2

Po prvním dělení Palestiny zbylo pro vytvoření židovské domoviny: 100 % – 77 % = 23 % z původního území Palestiny.

Druhé dělení zbytku Palestiny 7. března 1923
Z původního území Palestiny tedy zbylo 23 %, které se dále dělilo.
7. března 1923 byly z území vyčleněny Golanské výšiny. Ty byly předány na základě francouzsko- britské dohody Sýrii, tehdy pod francouzským mandátem. Po skončení francouzského mandátu v roce 1944 se Golanské výšiny staly součástí Sýrie. Jednalo se o území o přibližné rozloze 1 176 km2, tedy zhruba 1 % původního Britského mandátu.
23 % – 1 % = 22 %
Po druhém dělení zbylo tedy 22 % původního území Palestiny.

Třetí dělení zbytku původní Palestiny 29. listopadu 1947
29. listopadu 1947 byla na 128. schůzi generálního shromáždění OSN přijata rezoluce č. 181 o rozdělení Palestiny.

Znamenala rozdělení zbývajícího území na tři části:

a) Oblast pro budoucí židovský stát činila zhruba 12,3 % původního Britského mandátu. Jednalo se přibližně o 14 461 km2. Z toho více než 75 % pak tvořila, v podstatě téměř neobyvatelná, poušť.

b) Oblast pro arabský stát tvořila asi 9,2 % z původního Britského mandátu Palestina, tedy 10 846 km2.

c) Asi 2 % území pak měla spadat pod mezinárodní správu, jednalo se zejména o oblasti okolo Jeruzaléma o celkové rozloze 516 km2.

Podle plánu OSN v důsledku vstřícného postoje mezinárodního společenství k rozdělení zbytku Palestiny tedy situace měla vypadat takto:
Židovské území – 12,3 % původního mandátu,
Arabské území – 77 % + 9,2 % = 86,2 %

Pod mezinárodní správou - 0,5 %.

Židé získali pro svůj stát 12,3 % z původního mandátního území, které jim bylo slíbeno jako židovská domovina, Arabové 86,2 %.

Arabové tedy před rozpoutáním první války vlastnili naprostou většinu území. Ve snaze získat i zbytek území a podle vlastních slov "zahnat Židy do moře" vedli proti Izraeli několik válek. Výsledkem pro ně ale byla jen ztráta dalšího území.

V důsledku "vstřícného" postoje mezinárodního společenství k židům bylo tedy území původně určené pro židovskou domovinu stále menší a menší.
K dnešnímu dni je rozloha Izraele 22 145 km2 v důsledku jím vyhraných válek. Je to 18,8 % původního Britského mandátu.

Výsledný poměr mezi Státem Izrael a Araby je pak následující:
Stát Izrael včetně Golanských výšin a východního Jeruzaléma, ale bez západního okupovaného břehu Jordánu a neokupovaného pásma Gazy zabírá 18,8 % z původního území Palestiny, zatímco 81,2 % z původního území Palestiny mají Arabové.