Zemřel jihoafrický Gorbačov

Ve středu oslavíme 32 let od sametové revoluce. Jasně, v reálu to bylo předání moci, ale když ten „samet“ tak krásně zní a ve světě se dobře prodává. Snad se opět objeví historický snímek, na kterém si Václav Havel, až dosud orwellovská „neosoba“, podává ruku s komunistickým premiérem Adamcem. Jen znalci si připomenou, že v téže době se podobně – ač v neskonale napjatějších poměrech – předávala moc i v Jihoafrické republice.

I tam si obrazně podali ruce dva lídři nesmiřitelných táborů. Tehdy čerstvý prezident Frederik Willem de Klerk, lídr vlády bílé menšiny a systému odděleného vývoje ras (apartheidu), a šéf Afrického národního kongresu Nelson Mandela, trávící ve vězení 27. rok doživotního trestu. Právě de Klerk systém apartheidu demontoval (formálně to šlo snadněji než u nás demontovat komunismus, stačilo zrušit rasové zákony), pak Mandelu z vězení propustil a dohodl s ním první všerasové svobodné volby – úplný konec apartheidu.

To vše oživila čtvrteční zpráva o úmrtí de Klerka. Byl Gorbačovem apartheidní Jižní Afriky. Tak jako Gorbačov upřímně věřil v komunismus, de Klerk věřil v systém odděleného vývoje ras. Ale když oba nazřeli, že tyto režimy míří ve své tuhé podobě k úpadku (ztrácejí schopnost konkurovat hospodářsky i společensky), sami je namířili k zásadní transformaci. S vědomím, že taková transformace znamená jejich konec.

Dnes je módou na de Klerka i Gorbačova nadávat. Prý „podělali, co mohli“, rozpustili mocné a fungující režimy, ba státy. Jenže nikdo si nedokáže představit, jak by ty režimy a státy dnes vypadaly bez této transformace. Že by v izolaci prosperovaly? Jistě, všerasová JAR má problémy – s politickou kulturou, kriminalitou, AIDS. Ale představíte-li si, jaký potenciál průšvihu tamní transformace měla, jakým tlakům (rasovým, kmenovým, majetkovým) čelila a jaké průšvihy zaznamenaly jiné africké země, tak výsledek nevyznívá vůbec špatně. Ostatně, přes veškeré nadávání a skuhrání, u nás taky ne.

LN, 13.11.2021