Evropští politikové už dávno nechtějí volby a referenda. Ukazuje se v nich, že si lidé jejich zemí přejí něco jiného, než co dělají ti, které si jako své reprezentanty zvolili.

Příkop začíná být stále větší. Po mimořádném úspěchu AfD v německých zemských volbách a po nizozemském referendu vydalo stejný signál i 1. kolo rakouských prezidentských voleb. Ve všech třech případech (ale předtím do jisté míry totéž naznačily hornorakouské zemské volby) se ukazuje, že jazýčkem na vahách se stal lišící se postoj veřejnosti a politiků k dnešní masové migraci.

Co se stane v 2. kole rakouských prezidentských voleb? Bude se opakovat scénář známý z Francie (z francouzské reality 2. kol prezidentských voleb i z dystopického románu Michela Houellebecqa Podvolení) nebo dnešní vládci Evropy dovolí, aby vyhrál jimi odmítaný a jako populista označovaný vítěz 1. kola?

V Rakousku je to obzvlášť pikantní. Proti kandidátovi Svobodných nestojí nikdo z evropského mainstreamu (tedy ze stran sociálních či křesťanských demokratů), nýbrž představitel strany Zelených, kteří mohou být jen těžko považováni za systémovou, demokratickou, neextremistickou stranu. To bude zajímavý test rakouského voliče. Dá přednost kandidátovi, který má ve svém štítu svobodu (myšleno lidi), oproti kandidátovi, který má ve svém štítu zelený útok na svobodu člověka? Který chce před svobodu člověka představit něco jiného?

Naše volba by byla jasná: IVK dává přednost svobodnému před zeleným myšlením.