Albánci a Srbové, Kosovo pole, válka za nezávislost v 90. letech, krvavý neklid a trasa pro mezinárodní obchod omamnými jedy. To je asi stručná představa o představě Čecha, když přijde řeč na Kosovo a Metochiji. Mediální hovor se k tomu malému, Bohem a spravedlností zapomenutému koutu Balkánu poslední dobou stáčí, po jistém klidnějším intermezzu, stále víc. Západní svět totiž v periodách žne, co nerozvážně zasel.

Byli jsme bohužel některými našimi čelními představiteli přesvědčováni, kterak řadou mocností uznaný, v mnoha ohledech života neschopný státeček postupně dozraje. Vybuduje demokratické principy vládnutí, rozličná náboženství budou požívat totožných práv a obrání práva menšin. Hlavně Srbů, jejichž mytologie pojímá Kosovo coby národní kolébku. Povídali, že mu v Bílém domě hráli.

Slíbené uklidňování situace není na obzoru. V regionu by směřování jiného rázu bylo epochálních překvapením, protože křivdy skutečné i domnělé nejsou, ani nebudou zapomenuty. Národnostní skupiny zhusta nažívají odděleně, většina srbské populace se straní obecného politického života, odhodlaně brání své svérázně zvolené samosprávy a hraniční přechody do Srbska. Vcelku přirozeně se politicky, kulturně nebo jinak orientuje na Bělehrad, přičemž v jeho prospěch usiluje o secesi.

Kosovo "oficiální", vedené veterány vražedné teroristické organizace, je enormně orientováno na Washington. Jejich vztahy nejsou v jistém smyslu dvakrát vzdálené nadstandardním vazbám USA a Izraele na Blízkém východě. Což, jen tak mimochodem, Prištině s jejími nacionalisty (jiné relevantní albánské síly se na Kosovu prakticky ani nevyskytují) výrazně zhoršuje šance na uznání muslimskými zeměmi.

Mezinárodní akceptaci své ztracené provincie brání pochopitelně ze všech sil jihoslovanský soused, jemuž ale bobtná těžké dilema: Evropská unie, či ztracené Kosovo a Metochije.

Psáno pro E15