První podezření ve mně vzbudila jeho návštěva v Evropě. Místo, aby násujistil, že pošle Pátou kavalerii na pomoc až nás přepadne ruský medvěd, chtěl pořád jen prachy. Money, money, money. V hlavě mi kmitlo, že to dělá záměrně, aby nás všechny nazdvihl. To se mu podařilo. I skalní atlantisté jako Merkelová a Juncker dnes říkají, že musíme spoléhat sami na sebe.

Zamyslete se, prosím: Komu prospívá nesoulad mezi spojenci? V tom je jádro pudla.

Různí lidé o Trumpovi říkají různé věci, ale všichni se shodují na tom, že je „cunning“, lstivý jako šelma kočkovitá, neboť jak jinak by přežil bankroty a uspěl v džungli businessu. Ruská rozvědka správně odhadla, že tuhle vlastnost uplatní i jako šotek. Putin umí tahat za provázky, naučil se to v KGB, ale proč se Trump nechá ovládat? Idealista není, to určitě ne. Peníze na tajné konto ve Švýcarsku? Pochybuji. Dobré kšefty a vládní zakázky pro zetě? Ne, to by se provalilo. Zbývá jediné vysvětlení: Rusové na něj mají drápky. Jaké? Ženské. To je špionážní klasika, čtěte Johna LeCarré, tam to všechno je, včetně rady, že nejlepší agent je ten, který má nůž na hrdle.

Potom přišly tomahavky a čokoládový dort, vzpomínáte si? No přece, jak ve svém letním sídle na Floridě hostil čínského presidenta a jak o tom později vyprávěl v televizi. Skončili večeři a měli desert, když přišel Donaldův pobočník, něco mu pošeptal, odešel, nastalo ticho přerušované jen cinkotem lžiček, pak se Donald usmál a prohodil: „Právě jsme odpálili padesát devět letících střel na Sýrii, všechny zasáhly, což na takovou dálkuje těžko neuvěřitelné… vezměte ještě kousek, ten dort je tak báječný jako naše tomahavky.“

Byla to manipulace myšlení a pocitů hodná Machiaveliho. Co by vás asi napadlo, kdybyste s někým o jednali o možném společném podniku a váš případný partner vám mezi dvěma kousky dortu mýrnix dýrnix sdělil, že jeho lidé právě přepadli banku? Řekli byste si, tak s tímhle chlápkem rozhodně do party nepůjdu. Nezdá se vám, že Sin, vládce téměř třetiny lidstva, se od prvního setkání s Donaldem mnohem víc bratří s Putinem?

A jestli ještě někdo pochybuje, že Trump je šotek, ať si položí si otázku, který jiný americký prezident by se mohl dopustit tak hazardní provokace, aby podepsal dekret, že Jeruzalém je hlavní město Izraele? A korunoval náboženskou urážku politickým kopancem, že tam přeloží americké velvyslanectví? Kdo si myslí, že Trump to učinil kvůli svému volebnímu slibu nebo proto, že je takový, jaký je, hluboce se mýlí.

Vojenské porážky v Iráku, Afghánistánu a zmaření pokusu o změnu režimu v Sýrii potřebovaly ještě něco jako třešničku na dortu, něco, co by zvýraznilo pád USA do bezvýznamnosti pro Blízký východ. Kdo jiný než Putinův šotek by škrtem pera udělal z Ameriky páriu v celém muslimském světě a virtuálně tam popsal všechny venkovní stěny rovnicí USA = Izrael & Izrael = USA? Někdo možná namítne, že co se jedné a půl miliardy muslimů týče, rovnici sají s mateřským mlékem a že USA si u nich už víc pohoršit nemůže; jenže ještě nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo být hůř.

A jistě bude po tom, co se děje v Gaze a co se stalo na plenárním zasedání OSN, kde 128 národů odsoudilo Trumpovo rozhodnutí. Kromě Izraele je podpořily Togo, Mikronésie, Nauru, Palau, Marshallovy ostrovy, Guatemala a Honduras. Třicet pět zemí, včetně Velké Británie, Francie, Německa, Austrálie a Kanady, které nikdy předtím proti USA nezvedly ruku, vzdor podpořily abstencí. Dvacet jedna delegací volilo nohama, mezi nimi Česká republika.

Opatrníky a zbabělce zřejmě odradila americká představitelka v OSN Nikki Haley, která před zasedáním varovala členské státy OSN, že si „zapíše, jak kdo hlasoval“. A po něm dodala: „Spojené státy si dobře zapamatují tento den.“