19.10.2019 | Svátek má Michaela


FLORIDA: Zajímavá končina pro nejednoho Čecha

28.3.2017

Tenhle text má být prvním seznamováním pro případného novice. Tady za velkou louží v nynější notně rozkmotřené federaci máme států padesát, o jejichž existenci většina českých našinců na původní domácí adrese tam někde v sousedství hory (bochánku) Řípu nemá tušení. Však proč by měli vědět, že jsou Dakoty dvě, z nichž ta jižní přitahuje dost turistů, kdežto ta severní s hlavním městem či městysem Bismarckem je spíš fádní. Ale pod povrchem má velké množstvi ropy dosud nedotčené, poněvadž zarputilí zachránci naší planety, spolu s obtížně zaměstnatelnými potomky původních Indiánů, trvale demonstrují proti jejímu oteplování,.jakož i kutání, které by dalo plno práce.

Nahlédl jsem do všech padesáti států, nelze se mnohým chlubit, trapně se vytahovat. Český návštěvník se nepožene obdivovat uhelné doly v Západní Virginii, chemické závody v New Jersey, aligátory v bažinách Louisiany, kterou si v devatenáctém století celou tehdejší Američané od Francouzů koupili. Rovněž lze bez pocitu provinění pominout prostornou Oklahomu, tam dosud s adresami Praha a ještě jiným dávným patriotickým pojmenováním. Potenciálního českého zájemce by spíš realisticky odrazovaly hanebné povětrnostní nepřízně v podobě občasného tornáda. Z ničeho nic se dostaví. Roztroušené farmy, i celé vesnice, městečka smetou, tamější stavení nikoliv z cementu a oceli odletí do kilometrových či spíš mílových dálav.

Našince nejspíš přilákají mrakodrapy New Yorku, hlavní město Washington a pak úplně nejdál na jihu slunná Florida nejen s palmami a se správně příjemným počasím. Meteorologicky to znamená nemít smůlu s počasím, když nezřídka s některou tamější končinou dovedou pořádně zacloumat hurikány, v Pacifiku známé jako tajfuny a v Indickém oceánu jako cyklony. Úplně na jihu Floridy v roce 1992 řádil „the mostdestructive hurricane in United States historyjménem Andrew neboli Ondřej.Řítil se rychlostí 270 kilometrů, jižně od metropole Miami zasáhl město Homestead, vyzmizíkoval víc než 25.000 obydlí a dalších 100.000 důkladně pošramotil. Odhadem 175.000 tamějších obyvatel se ocitlo bez přístřeší. V sousední oblasti Everglades National Park mnohé tisíce stromů. v oblasti 280 km2 vyrváno. Tedy přemnohé tisíce obydlí do neznáma odvanuty, šlus, maucta, už permanentně nejsou. (Čili to aby zhruba byl rozsah předválečné Plzně. Vzpomínka na válečné, prý osvobozující nálety - Britové v noci, Američané přes den - mého rodiště, nejvíc oprávněně bombardovaného protektorátního cíle, pilného výrobce nejen piva, ale všemožného válečného materiálu pro Wehrmacht. Naštěstí pro Němce bombardující spojenci míjeli ürčené cíle a značně se strefovali do českých civilních čtvrtí. Naše gymnázium zasáhli až v posledním měsíci války, k našemu velkému nadšení nás tehdy čtrnáctiletých, takto obdařených extra prázdninami.)

Rekordně destruktivní hurikán Andrew pokračoval ve svém ničení i v sousedních státech - Alabamě, Georgii, Mississippi, kde se stal zdrojem či vlastně rodičem 28 tornád, potvor, které se dostaví z ničeho nic v několika minutách a odnesou stavení i s dobytkem do velkých vzdáleností.

Od té doby nejničivěji se projevily dva hurikány s dívčím pojmenováním, a sice Katrina (2005) a Sandy (2012).

- - -

Jak občas pozoruji, na nynější Floridě přibývá zřetelné množství našinců, aspoň částečných rezidentů. Také tam občas dojíždím, raději v lednu než ve žhavém červenci - důvody hodně víc klimatické než botanické a ještě míň zoologické. Netřeba nám přece komárů, jedovatých plazů, též zcela nejedovatých, avšak zdatně rdousících pythonů (krajty – pozn.red).

Pozor, kam nohu kladete, střezte se též přemnoha masožravých aligátorů. Červenám se pocitem proviněním, že jsem si tam kdysi dávno koupil pozemek, na němž ale nic nevybudoval, byla to pitomost tak učinit na nezajímavém místě. K němu mě teď toliko víže či váže povinnost pravidelně platit vlastnickou daň.

Značnou výhodou je skutečnost, že tam v zimě není zima - nemrzne, nesněží, nelze uklouznout na neexistujícím ledovém chodníku. A beztoho v takových končinách pěšky nikdo nechodí. Vše jedině autem.- supermarket, lékárna, lékař, pohřební ústav.

Další náramné plus: tamější obyvatelstvo sice musí platit daň federální, kterou pozře lačný Washington s milionem svých byrokratů, ale nikoliv daň státní. Ta sice existuje a dovede trápit ve většině padesáti států, ale je jich několik, v nichž tato daň neexistuje (například na rozdíl od mého státu New Yorku, kde velice bolestivě existuje), a právě mezi záviděníhodnými výjimkami je Florida, a proto tam nejen za sluncem a pod ševelící palmy se stěhují uprchlíci před věřiteli, bývalými manželskými partnery, alimenty mámícími.

- - -

Nyní se pokusím o vytvoření představy Floridy: je ve tvaru punčohy nebo snad spíš fusekle - od severu hranice státu Georgia s končinou s jménem Okefenokee. To je bažina v rozsahu 1.770 km2, ročně navštívená 400.000 zájemci i z mnohých evropských končin, dost též z Asie. Lze se tam též ztratit, na kanoi zabloudit. My jsme se tam nějakou dobu rovněž mátožně pohybovali, ledajakou vřeštící zvířenu fotografovali.

Ten sever podél hranice s Georgií, dál západním směrem až do Alabamy bych doporučil jen zájemcům se značným množstvím času. Je to plno prázdnoty, bez mrakodrapů, elegantních pláží, místy i dojem Třetího světa. Raději se rozjet východním směrem k Atlantiku, proklestit se Jacksonvillem, velmi značnou metropolí, a pokračovat k pozoruhodnosti s jménem St.Augustine, patrně nejstarší usedlosti evropských vetřelců španělského původu. Nedaleko odtud, čili asi tak sto kilometrů, jsem vyhledal svého přítele, o němž jsem původně nepředpokládal, že bychom se mohli zkamarádit. Jím totiž byl Jiří Hochman, někdejší dlouholetý dopisovatel Rudého práva, rovněř spoluautor hanebné knihy o údajném zločineckém řádění amerických okupantů v roce 1945 v západních Čechách. Poprvé jsem se s ním potkal právě v jeho floridském exilu a ledacos se od něj dozvídal. Kdysi ultrabolševik, ale v roce 1968 statečnější než naprostá většina okupovaných spoluobčanů, například jako hodně kurážný novinář v Reportéru svou komunistickou minulost otevřeně hodnotil přiznáním, že dvacet roků byl členem zločinecké organizace. V exilu působil na univerzitě v Ohiu, napsal solidní biografii o Dubčekovi. Již ale nežije, ani jeden z nich.

Český návštěvník aby pak dál pokračoval jižním směrem, snad se i pozastavil na Daytona Beach, kde se pravidelně konají urputné automobilové závody.

Od tohoto místa se pak pustit směrem do vnitrozemí, do značně mohutnějšího centra, jímž je Orlando, zmohutnělé zejména zásluhou společnosti Walt Disney World. Svou imaginací překonalo svého předchůdce a jmenovce na opačném konci kontinentu v Los Angeles. Rozmáhající se floridské centrum se stalo hlavním magnetem pro nejmladší generaci, ta se tam v rodičovském doprovodu slétává z Evropy a též z asijských končin. Přímých transatlantických letů přibývá, taktéž zásluhou nedaleké pozemní vzdálenosti k NASA centru, odkud první astronauti opustili naši planetu směrem na Měsíc.

A dalších zajímavostí přibývá: západním směrem k k mohutnému dvoukonglomerátu Tampa a Petersburg, též adresy manželů Matuškových. Jeden poinvazní našinec si na severu v Nové Anglii pořídil vlastní podnik na výrobu čehosi užitečného, posléze ji zvětšil a přestěhoval jižním směrem do nejen klimaticky, ale i politicky a daňově příznivějšího prostředí. Posléze firmu úspěšně prodal, koupil si letadlo a pustil do létání. Při té příležitosti si pořídil výtečnou bázi právě tam někde u Petersburgu, posléze jsem u něho s manželkou (svou) v luxusu pobýval na nějakém tom dvacátém či kolikátém poschodí. Prolézali jsme okolní pamětihodnosti, mezi nimi muzeum napěchované výtvory surrealisty Salvadora Dalího.

Kousek dál jižním směrem začíná Sarasota, náramná končina s hodnotnými nejen kulturními příležitostmi. Sousední Bradenton se stal magnetem nejednoho našince. Můj blízký přítel, v pražském prostředí divadelní a filmový herec, každému známý, a proto zde nejmenovaný, si v onom Bradentonu pro rodinu pořídil existenční alternativu, že tam část roku setrvává, děti chodí do místní školy, v níž si znamenitě počínají.

Po řadu let jsme s Priscillou jezdili ještě dál na jih do místa Venice neboli tamějších Benátek, ty původní italské vůbec nepřipomínajících. Tam se přátelé Škvorečtí Zdena a Josef, kmotr našeho potomka, v zimě pravidelně na pár měsíců usídlili v domečku jim pronajatém českou rodinou Balounů. K moři to pěšmo bylo pár minut, pravidelně jsme si vyšli dumat o starostech světa, Mistr Josef oprávněně kritizoval mé rukopisy, mou literární užvaněnost.

Na rozdíl od této floridské reality, tamější Benátky se nemohou rovnat noblese blízkých Naples neboli Neapole. Jeho přílišný luxus až k zalknutí, jak jsem si ověřil na jednom poschodí ve výšinách. Tam jsem se seznámil s jedním českým olympionikem z ještě předválečné éry.

Jiný Pražák z poinvazní vlny, původním povoláním šéfér trolejbusu, nyní sice nikoliv milionář, ale rovněž se zálibou v létání a navíc s parašutistickým vyskakováním. Pravidelně se vznáší, několikrát si mě vedle sebe posadil a já si z výšin s kamerou Floridu fotografoval. Při té příležitosti též zvěčnil lahodný ostrov Sanibel, nynější to prý trvalá adresa syna jednoho z členů protistátního Slánského neexistujícího spiknutí. Syn tehdy proslul svým dopisem, otištěným nejen v Rudém právu, ale všude možně po světě, se svým požadavem tuze zakaleného komunisty, aby mu tatínka oběsili, čemuž vyhověno bylo. Všichni oběšení posléze ovšemže rehabilitovaní.

Tento zakalený komunista od amerických imperialistů časem získal zasloužený azyl, vždyť komunisté mu oběsili tatínka. Ano, dialektika k nepřekonání.

Ledajaké pozoruhodnosti z naší původní domoviny. Například jsem se z místních floridských novin dozvěděl o iniciativě člena slovenské vlády ještě dávno před rozpadem ČSSR, který jako svatební dárek koupil své dceři floridskou haciendu za obnos značně přesahující jeho ministerský plat. Inu, pro komunistu přece nic není nemožné.

Změňme téma, jakož i lokaci, od břehu u mexického zálivu nutno přetnout Floridu spěšnou jízdou po zcela rovné Alligator Alley k atlantickému břehu, k Fort Lauderdale, populární končině nás návštěvníků. Dál směrem k jihu proklesit se mraveništěm Miami, až dolů ke Key Largo, kde začíná unikát v podobě propojených mostů až do Key West, kde lze navštívit muzeum Ernesta Hemingwaye. Odtud v dáli 90 mil prý jsou k spatření obrysy Fidelovy socialistické Kuby, z níž už se podařilo upláchnout desetině celého národa.

A ona vzdálenost od prvního k poslednimu tomu Key je 200 kilometrů čili jako dálka z Prahy do Brna nebo ovšem i naopak. Něco takového by se v naší rodné republice věru nemohlo stát.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.