Je čas prázdnin, dovolených, výletů za hranice všedních dnů. Přátelé, příbuzní a známí si posílají pohledy ze vzdálených míst a místo dřívějších dopisů dnes už jenom SMS, MMS nebo e-maily. Také já jsem se rozhodl poslat vám sice pracovní, ale přeci jenom pozdrav z Olkiluoto. Co to je? Vlastně, kde to je? Patrně jste to zaslechli, ale v jaké souvislosti? Nebudu vás napínat, je to ostrov na západě finského pobřeží, asi 50 km na jih od Pori nebo 10 km na sever od města Rauma. (Viz zde – pozn.red.)

Nebydlí zde však žádná rocková legenda ani hvězda stříbrného plátna, zapomenutý spisovatel či tajuplný malíř. Ten ostrov je totiž pěkně nabitý a jednou to bude „nevýkonnější“ ostrov na světě, pokud již dnes není. Právě zde si Finové v letech 1972–1980 postavili s pomocí Švédů (Asea Atom) dva bloky atomové elektrárny Olkiluoto 1 a 2. Za zmínku stojí, že původní výkon cca 600 MW dvou varných reaktorů byl postupnými úpravami navýšen na dnešních 2 x 860 MW. Což odpovídá zhruba čtyřem našim reaktorům v Dukovanech. Tyto dvě jednotky jsou již v polovině své životnosti. Z toho důvodu se v několika příštích letech plánuje rozsáhlá modernizace řídícího systému, patrně i další navýšení výkonu a uživatelské vylepšení.

Tyto dva bloky už nikoho nezajímají, spolehlivě vyrábějí. Mnohem více pozornosti poutá současná výstavba jaderného bloku s tlakovodním reaktorem Olkiluoto 3. Elektrický výkon by měl dosahovat až 1720 MW. Je to největší stavba ve finské historii, také nejdražší, nejsložitější,… pochopitelně také nejvíce sledovaná. Technologii dodávají firmy AREVA a SIEMENS, to je ale velmi zjednodušené, neboť celkově se na výstavbě podílí asi 1600 větších či menších firem. Zmíním tedy ještě aspoň rakouskou FMT, která se významně podílí na montážích strojovny. Celkem zde pracuje asi 4600 pracovníků všech profesí ze 70 států. Do konce roku má nastoupit dalších 300. Spouštění - připojení by mělo proběhnout v roce 2012, ale asi to bude později. Pokud chcete vědět ještě víc, na www.TVO.fi můžete.

Kromě již zmiňovaných jaderných bloků je zde v záloze plynová (100 MW) a experimentální větrná turbína (1 MW). Na ostrově se navíc buduje trvalé uložiště jaderného materiálu a vyhořelého paliva také z druhé finské JE Loviisa (2 x 488 MW). V plánu je ještě čtvrtý blok, který by se měl začít stavět po roce 2012.

Přestože by tento ostrůvek měl připomínat ocelové město, nedá se říct, že by byl neosídlený. Je zde několik domků, pláž i možnosti k rybaření. Přímo za plotem staveniště je záliv a kousek dál les, když budete mít štěstí, uvidíte i paroháče. Technologie je chlazena mořskou vodou, horizont krajiny tudíž neruší chladící věže, ale paradoxně nejvíc právě kmitající větrná elektrárna. Lidé sem však za rekreací moc nejezdí. Ne snad kvůli samotné elektrárně, spíše je to z ruky. Pokud byste se sem přeci vypravili, z pochopitelnýc h důvodu v okolí žádné ubytování neseženete. V Rauma jsou všechny hotely, penziony a nájemní byty beznadějně obsazené na několik let dopředu, podobně v Pori.

Finů žije na území zhruba 4x větším než ČR jenom 5,5 milionů. Největší koncentraci obyvatel jsem však zažíval v noci z pátku na sobotu a ze soboty na neděli na náměstí v Pori a na nábřeží řeky Kokemäenjoki. Je zde totiž spousta hospůdek, barů a přes léto i zahrádek - stánků. Slunce v létě zapadá až k půlnoci, proto se nemůžete divit, že se večer protáhne. Může také pršet, proto je důležité si toto vzácné období užít. Severské národy, ale nejenom ony, jsou proslulé svou konzumací alkoholu. Ten kromě zmiňovaných podniků můžete koupit pouze ve speciálních obchodech. V běžných samoobsluhách je k mání pouze pivo nebo různé mixy do 4,7 %. Víno a ostřejší pití musíte pohledat, ale jestli vládnete angličtinou, je to snadné, běžně se domluvíte.

Jestli nevydržíte bez českého zlatavého, seženete a můžete si vybrat, ale nepatří k nejlevnějším (cca 2,5 euro půllitrová plechovka). Domovinu vám připomenou malá i velká česká auta. Já jsem tu poznal i české gramofony. V obchodech s nosiči totiž můžete stále vidět spoustu vinylů. Byl to zážitek mít v ruce zapečetěné trojalbum The Cream (2005), ale 149 euro není málo. Celkově je zde dráž.

Finsko je proslulé svými jezery, lesy a ostrovy, které se táhnou podél celého pobřeží. Většina měst leží v lese u jezera nebo řeky. Satelitní městečka mnohdy ani nejsou mezi stromy vidět, spíše je podle odbočky vytušíte. Finové bydlí převážně v přízemních domech, i zde však můžete vidět činžovní domy a něco jako naše paneláky, není jich však mnoho. Jedna část trojitých oken je veliká, ta se běžně neotvírají, k větrání slouží jejich malá podélná část. S teplem se musí hospodařit.

V takovém domku jsem pobýval, tři byty 1+kk. Kromě veškerého vybavení a sprchového koutu zde byla také pověstná sauna, vše na elektřinu. Žádný smog, kolem spousta stromů a zeleně, žádný hluk z dopravy. Tím nechci říct, že Finové nejezdí auty nebo motocykly, ale prostě ráno odjedou, odpoledne či večer se vrátí, zaparkují a bydlí. Také auta, přestože jezdí na benzín a naftu, potřebují elektřinu. V zimních měsících se zapojují do zásuvky - předehřívá se jim motor. Železniční spojení končí až za polárním kruhem v Kolari, resp. v Kemijärvi. Hodně měst má letecké spojení s Helsinkami. Let do Ivalo trvá tryskáčem půl druhé hodiny, k nejsevernější hranici je to dalších cca 200 km. Pro nás suchozemce je exotická plavba lodí. Kdo nemá na vlastní jachtu, může si pronajmout nebo svůj osud svěřit nějaké trajektové společnosti.

Ve Finsku bych měl pobývat ještě několik týdnů, mám v této souvislosti několik přání, ty vám ale sdělovat nebudu, snad se mi splní alespoň jedno.

(věnováno Marii)