Na začátek si schválně tipněte: Kde nyní hodlá kandidovat strana, která otevřeně říká, že chce v zemi, kde působí, vytvořit islámský stát či přesněji islamistickou demokracii a zavést islámské právo šaría?

Ještě napovím, že tato strana prosazuje oddělenou městskou dopravu pro muže a ženy, povinnost mít halal potraviny v každé škole, umožnění nošení šátků na všech místech a také zavedení trestu smrti. Myslíte si, že na takovou stranu můžete narazit buďto v tradičních muslimských zemích, případně ve Francii roku 2022, jak to v knize Podvolení předpovídá kontroverzní francouzský autor Michel Houllebecq?

Pokud ano, tak vás zřejmě vyvedu z omylu. Nic totiž není vzdálenějšího pravdě. Strana, kterou mám nyní na mysli, působí od roku 2012 v Belgii a jmenuje se Islam. Kdyby někoho zajímalo, co má vyjadřovat její název, má se prý jednato akronymum skládající se z francouzských slov Integrité, Solidarité, Liberté, Authenticité a Moralité.

Mimochodem, velmi zajímavou osobní historii má hlavní tvář této strany Redouane Ahrouch. Už na začátku svého politického působení tvrdil, že chce prosazovat etiku v politice. Pikantní na tom je, že on sám byl v roce 2003 odsouzený za domácí násilí, kterého se opakovaně dopouštěl. A ve straně Islam není s podobnou historií sám.

Belgie se s Islamismem potýká dlouhodobě. Levice a liberálové však mlčí

Belgie se s islamismem v mnoha podobách potýká už delší dobu. O tom, že se jedná o reálně existující problém, jsme se mohli přesvědčit nejpozději při teroristickém útoku na bruselské židovské muzeum v roce 2014. Po útocích, které se odehrály na podzim následujícího roku v Paříži, se také dostalo do všeobecného povědomí, že bruselská část Molenbeek bohužel sloužila jako líheň teroristů, jak jsem psal už dříve.

Vedle toho držela Belgie dle údajů z roku 2015 jedno smutné prvenství. Kolem 500 lidí odešlo bojovat do řad tzv. Islámského státu, a Belgie se tak stala evropskou zemí s největším počtem lidí v IS na počet obyvatel. Několik měsíců poté následovaly teroristické útoky na bruselském letišti a v metru. A vedle toho se islamismus začíná pomalu prosazovat i na místní politické scéně.

Za zmínku určitě stojí ještě fakt, že největšími zastánci migrantů z muslimských zemích jsou v Belgii levicové strany, liberálové a neziskové organizace, které jsou i nejčastějšími kritiky opatření na omezení migrace. Vycházejí často z předpokladu, že multikulturní společnost bude více tolerantní a oni získají voliče. Příklad Belgie však ukazuje, že je tomu naopak. Belgické tajné služby opakovaně s odchodem mladých bojovat do Sýrie upozorňovaly, že radikalizace a islamismus se nejlépe šíří u vnuků původních migrantů, kteří hledají své kořeny a odpovědi na svou identitu, které jim dává radikální islám. Zmínění jsou ale dále přesvědčeni o své multikulturní pravdě a důkazy ignorují.

Poptávka po muslimské straně existuje

Nejdůležitější otázkou proto je, zda se skutečně máme obávat toho, že by strana Islam mohla získat v Belgii reálný politický vliv a země měla na krku i jednu otevřeně antisystémovou stranu. Můžeme se samozřejmě utěšovat daty z průzkumu z roku 2016, uskutečněného mezi muslimy v Bruselu a ve Vlámsku.

Podle získaných informací zastává jen málo dotázaných muslimů otevřeně nenávistné postoje či sympatie k radikálním formám islámu. Např. 14,5 % lidí má či spíše má pochopení pro radikalizaci mladých a jen 6 % má či spíše má pochopení pro lidi, co šli bojovat do Sýrie v řadách IS.

To ale v žádném případě neznamená, že hrozba prosazení politického islámu v západní Evropě patří do říše sci-fi. Sociální realita je mnohem složitější, než jsou si někteří ochotní připustit. Odmítat IS ještě nemusí znamenat odmítání politického islamismu jako takového. Z toho samého průzkumu totiž zároveň jasně vyplývá, že poptávka po straně pro muslimy v Belgii rozhodně existuje.

Něco přes 60 % muslimů ve Vlámsku a Bruselu by určitě nebo spíše volilo stranu, která by ve volbách kandidovala jako muslimská. Muslimů je nyní v Belgii podle odhadů ze začátku loňského roku kolem 860 tisíc, což je téměř 7,6 % všech lidí žijících v Belgii.

Podpora strany Islam je zatím malá, ale...

Pokud jde o reálný vliv strany Islam na belgickou politiku, tak ten se nyní limitně blíží nule. V posledních komunálních volbách získala strana celkem dva mandáty, když uspěla v bruselských částech Anderlechtu a v již zmíněném Molenbeeku, kde tvoří velkou část obyvatel právě muslimové. Konkrétně se mluví o 32 % v případě Anderlechtu a 42,5 % v Molenbeeku. V Anderlechtu obdržela strana Islam před šesti lety 4,13 % hlasů a podobný byl i výsledek v Molenbeeku, (4,12 %). Pro úplnost dodávám, že strana kandidovala také v centru Bruselu. Zde ale získala jen 2,33 % hlasů a neuspěla.

Prorazit se jí později nepodařilo ani ve volbách do regionálních parlamentů v r. 2014. V bruselském regionu získala 1,70 % hlasů a svoji kandidátku sestavila i v provincii Liége, kde ji ale podpořilo ještě méně voličů - 0,51 %. Ve stejnojmenném provinčním městě byla podpora této strany o něco vyšší. Dosáhla zde 1,53% podpory.

Dosavadní volební výsledky tedy nasvědčují tomu, že takto bezvýznamné uskupení nemůže představovat žádné větší nebezpečí. Jsou ale ona dvě křesla v místních správách opravdu tak málo, jak se zdá? Ne tak docela. V roce 2012 byla strana Islam nově založená a kandidovala poprvé. Navíc na kandidátních listinách v bruselských částech, kde uspěla, měla tato strana vždy jen jednoho člověka. Islamisté tedy dokázali vytěžit z voleb téměř maximum a ani v jednom případě tedy výsledek rozhodně úplně zanedbatelný nebyl.

Hraje demografie do karet islamistům?

Belgii čekají letos 14. října komunální volby. Zatímco v roce 2012 kandidovala strana Islam jen ve třech částech Bruselu, nyní to bude ve 14 z 19 bruselských částí a celkem v 28 obcích v Bruselu a ve valonské části Belgie. Jedná se o nepatrné číslo z celkového počtu 589 místních samospráv v Belgii, což ale nic nemění na tom, že tato strana bude moci oslovit výrazně větší počet voličů a výrazně tak posílit své zastoupení zejména v Bruselu.

Navzdory tomu, že islamisté sice v nejbližší době nejspíše nezískají masovou volební podporu napříč Belgií, může strana výrazně zabodovat při volbách do lokálních samospráv v oblastech se silnými muslimskými komunitami. Ostatně belgické islamistické uskupení spoléhá na to, že demografický vývoj je nakloněný muslimům a Brusel bude do roku 2030 muslimské město. Ponechme stranou, že není příliš reálné, že by muslimové dosáhli v nejbližších letech nadpolovičního většiny obyvatel.

Oficiální statistiky týkající se náboženského vyznání se v Belgii nevedou, ale odhady hovoří o tom, že muslimové tvoří necelou čtvrtinu obyvatel Bruselu. Za současného trendu je takřka nemožné dosáhnout tak výrazné změny složení obyvatelstva během více než deseti let. Pravdou ale je, že muslimská populace je v Belgii výrazně mladší, než je zbytek obyvatelstva. Tím se v budoucnu pravděpodobně ještě zvýší počet i podíl voličů, které může islamistická strana oslovit. A myslím, že důvod k obavám rozhodně nemají jen belgičtí socialisté a zelení, což jsou strany, které mezi belgickými muslimy zatím bodují nejvíce.

A přestože se strana Islam jednoznačně vymezuje vůči feminismu a genderu, zastánci těchto ideologií vesměs k proklamacím nové belgické strany mlčí. Naopak se stále více naváží do konzervativních a křesťansko-demokratických stran zastávajících tradiční Velikonoce, které poučuje o tom, co jsou to evropské hodnoty, jako to opakovaně udělal bývalý belgický premiér a šéf liberálů v Evropském parlamentu (frakce premiéra Andreje Babiše) Guy Verhostadt.

Úsměv začíná tuhnout

Dosavadní zanedbatelný vliv strany Islam tedy v žádném případě neznamená, že uskupení nemůže uspět na místní úrovni v obvodech, kde má silnou svoji přirozenou voličskou základnu. Islamismus se začíná stávat hrozbou nejen bezpečnostní, ale jak se ukazuje, pomalu začíná prorážet i na evropské politické scéně. Když jsem na růst islamismu v Belgii upozorňoval v roce 2015, tak se tomu někteří čeští novináři vysmívali, jiní to považovali za hloupost. Tento rok jde strana Islam v Belgii opět do voleb. A chce segregovat ženy, zavést právo šaría a také trest smrti.

A co je nejhorší, v nadcházejících volbách do místních samospráv má obrovskou šanci výrazně posílit. Myslím, že není třeba dodávat, že podobný vývoj můžeme čekat i v dalších evropských zemích, které nezvládly masovou imigraci z muslimských zemí. Například to je vidět na Itálii, kde od roku 2002 do roku 2017 vzrostl počet cizinců z 1 241 209 na 5 047 028 obyvatel. A od roku 2016 se v některých regionech se silnou muslimskou komunitou uvažuje o založení muslimské strany. Ale o tom zase někdy příště.