EU v Rize slíbila, že nic pevného slibovat nebude

Je těžké být evropským politikem a zároveň vyvolávat dojem, že Západ má věci pod kontrolou. Doložil to summit Východního partnerství v Rize. Ten projekt zahájila Evropská unie. Motorem byla Varšava a startérem Praha (české předsednictví EU). Už zakladatelský étos zavazuje k tomu, že EU nesmí šest postsovětských států (Ukrajinu, Bělorusko, Moldavsko, Gruzii, Arménii a Ázerbájdžán) podrazit. Že musí trvat na tom, aby každý suverénní stát sám rozhodoval o své orientaci i spojeneckých svazcích. Že jeho přiblížení k Evropské, či naopak k Euroasijské unii je věcí svobodné vůle, a ne podřízením gravitaci té či oné sféry vlivu. Problém je v tom, že i takto nevinně formulovaný zájem Moskva vnímá jako agresi.

I proto Riga ukázala problémy. Západ má vůči Rusku dvojí zájem. Ten zmíněný a zájem na modu vivendi s Ruskem, který by utlumil ducha studené války. Ty dva zájmy nelze skloubit do jedné deklarace, jež by uspokojila všechny. Jenže ukrajinská vláda vsadila vše na své přiblížení k Západu. Cokoliv jiného než pevný slib členství v EU chápe jako podraz. A právě takový slib vyvrátila Angela Merkelová: „Východní partnerství není nástrojem rozšíření EU. Nesmíme vzbuzovat falešné naděje.“ To jsou klíčová slova k celému dění.

EU se chová jako o generaci dříve. I počátkem 90. let jsme si naivně mysleli, že nás, postkomunistické Středoevropany, přijme EU brzy a společně, ale pak Brusel automatismus vyvrátil. (Pamatujete „závody“ Česka a Polska, respektive Slovenska?) Totéž se opakuje nyní. Ani teď nelze házet do jednoho pytle Ukrajinu, Bělorusko, Gruzii, natož Ázerbájdžán. Ani teď nelze pevně slibovat členství Ukrajině, jejíž ekonomika klesá o 18 procent a inflace překračuje 60 procent.

Svým způsobem je ta tvrdost užitečná. EU nechce z Ukrajiny dělat druhé Turecko, které po padesáti letech přidružení a planých slibů zlomilo nad členstvím hůl. Jenže Ukrajina na rozdíl od Turecka nemá alternativu, sama se nemůže stát regionální mocností. Západ nemá věci pod kontrolou ani náhodou. Nemá prostředky, vůli ani mandát voličů na to, aby Ukrajinu výkonnostně i hodnotově opravdu přiblížil k EU. A nemá prostředky, vůli ani mandát voličů na to, aby zabránil její možné přeorientaci opět na východ. Taková změna by totiž závisela na více faktorech (síle Ruska, cenách ropy, odhodlání Ukrajinců), které Západ nedokáže ovlivnit.

V Rize nikdo nehlásal, že Západ si musí udobřit Moskvu. Ale tím, že agenda Východního partnerství zůstala u bezvízového styku s Ukrajinou a Gruzií, se zájem o udobření Moskvy projevil nepřímo. Jsou politici, třeba kancléřka Merkelová, kteří smír podmiňují účinnou změnou chování Ruska. A jsou politici, třeba prezident Zeman, kteří ho nepodmiňují vůbec ničím. Uvidíme, která varianta převáží.

LN, 23.5.2015