Dalibor Roháč napsal zajímavý článek, ve kterém argumentuje, že navzdory všem svým chybám, je Evropská unie (EU) tím nejlepším reálným scénářem, který mohou evropští libertariáni mít, a proto by ho měli přijmout. Roháč vyjmenovává mnoho slabin EU – a ve všech případech míří přesně –, ale poté říká, že tato Evropská unie je second-best, protože reálnou alternativou není 28 nezávislých libertariánských států, nýbrž jakýsi druh autoritářské dystopie pokud ne ve všem z nich, tak v mnoha.

Je potěšující, že Roháč prezentuje koherentní argument pro EU, a ne obvyklou falešnou dichotomii pravicových politiků: „Brusel, nebo Moskva“.

Dalibor Roháč je výborný a inspirativní libertariánský myslitel. Avšak v jeho článku Libertariánský argument pro Evropskou unii mi připadá jeho argumentace nepřesvědčivá a opomíjí základní protiargumenty.

Je pravda, že EU je přeregulovaná, že euro je katastrofa, že strukturální fondy způsobují korupci, že Společná zemědělská politika je neudržitelná a že výdaje EU jsou velmi marnotratné, jak Dalibor Roháč nejenom zmiňuje v tomto článku, ale také o těchto problémech ve svých mnoha kritikách EU sám píše.

Ano, je také pravda, že rozpočet EU má velikost pouze kolem jednoho procenta hrubého národního produktu členských států. Ale ještě jsem neviděl žádného euroskeptika říkat něco jiného. Rozpočet Evropské unie není hlavním argumentem pro vystoupení, není to ani jeden z hlavních argumentů. To je falešný argument.

„Evropa bezpochyby potřebuje masivní deregulaci po vzoru amerických 70. let, stejně jako silnější institucionální brzdy proti nekontrolovanému růstu ekonomicky destruktivních pravidel v budoucnu,“ píše Roháč. Nejenom, že to by bylo evidentně nelegální, protože Římská smlouva ve své první větě zavazuje ke „stále těsnější unii“, byl by to v podstatě zázrak, kdyby všech 28 členských států prošlo 170 tisíci stranami acquis communautaire (unijního práva) a znovu projednávalo každý odstavec,
přičemž by musely čelit zájmovým skupinám nejdříve na úrovni Evropské unie a poté znovu doma, až by de-transponovaly odvolané směrnice a odvolaná nařízení z práva členských států.

Právo EU funguje zásadně odlišně od amerického práva. Velmi důležité je, že nestačí mít většinu v parlamentu – což by samo o sobě byl další zázrak, protože v Evropském parlamentu o všem rozhoduje věčná eurofilní koalice socialistů, konzervativců a tzv. liberálů. (Povšimněme si také slova „acquis“ – tyto pravomoci jsou získané od členských států a nikdy se jim nemají vracet zpátky.)

Roháčův popis historie a právní situace je také špatně. Nikde nezmiňuje, že je tu alternativa: Existuje Evropský hospodářský prostor, Evropské sdružení volného obchodu (EFTA) a bilaterální smlouvy s Evropskou unií. Roháč silně argumentuje pro oblast volného obchodu, ale EU je celní a politickou unií, ne oblastí volného obchodu. Společný celní sazebník obsahuje víc než 10 tisíc položek a členské státy mají zakázáno, aby si dojednávaly dohody o volném obchodě s jakoukoliv částí světa. EU mohla dávat větší smysl v době německého hospodářského zázraku, ale tato doba je dávno pryč. Evropa stagnuje, zatímco ostatní části světa rostou. Kterýkoliv stát, který vystoupí z EU, by si mohl zvolit ze dvou základních uspořádání s EU, a velmi by si pomohl.

Co mi ale způsobuje větší starosti, je Roháčova chybná utilitaristická argumentace pro nelibertariánskou politiku. Libertariáni obecně vyzdvihují konkurenci jurisdikcí a Dalibor Roháč o tom sám psal. Ve svém nynějším článku se dává na jakousi madisonovskou argumentaci, že centralizace může odčinit špatné socialistické nápady jednotlivých států.

Možná by Maďarsko bylo socialističtější vně EU, než je teď. Možná i některý další stát. Ale libertariáni říkají, že v dlouhém období je lepší, když je vláda blíže k občanům a když má konkurenci.

Neexistuje libertariánský argument pro Evropskou unii stejně jako neexistoval pro RVHP. Vystupující státy by si mohly vyjednat smlouvy o volném obchodě s celým světem navíc k 28 státům EU a čtyřem členům EFTA. Mohly by snadno deregulovat běžnými parlamentními většinami. Nebyly by nuceny posílat záchranné balíky do zbankrotovaných projektů jako je euro. Jejich vlády by se musely více zodpovídat voličům a nemohly by se vymlouvat na „Brusel“.

Všechny libertariánské argumenty mluví pro vystoupení z Evropské unie.

Článek vyšel původně v angličtině na webu Reason.com

Autor je předseda Svobodných a europoslanec