Časopis Respekt z 19. února přinesl velmi zajímavý článek. Reportéři Respektu si dali tu práci, aby se pokusili vyhledat lidi, kteří radili zabít novorozeného chlapečka jménem Ibrahim, který se narodil na severní Moravě a jehož fotografie byla zveřejněna spolu s fotografiemi jiných malých dětí zrozených v tomtéž městě. Ibrahimův otec je původem Syřan a matka má předky české a vietnamské. Pod Ibrahimovou fotografií se objevila řada nenávistných reakcí. Respekt se pokusil zjistit, jací lidé je psali.

Z jeho zjištění vyplývá, že jen někteří mysleli své hrozby skutečně vážně. Domnívám se, že to tyto lidi neomlouvá. Bohužel jsou mezi námi lidé, kteří jsou opravdu zlí a kteří by neváhali uskutečnit to, co se v internetových reakcích psalo, tedy třeba to dítě utopit.

V prvních letech nacistického režimu v Německu, možná v celém období od roku 1932 do roku 1938, by patrně většina Němců souhlasila s tvrzením, že židé jsou nepřátelé německého národa nebo že jsou méněcenní, pochybuji ale, že by souhlasili s vyvražďováním statisíců či milionů židů v plynových komorách.

Lidí, kteří píší tak drastické věci a spřádají tak kruté plány, bych se zeptal, v čem si připadají lepší než muslimové, kterých se bojí a jejichž náporem svá nenávistná stanoviska zdůvodňují. Pokud někdo chce topit malé děti, pak mi připadá celkem jedno, zda tak činí ve jménu islámu nebo ve jménu čehokoli jiného. Jinak řečeno, pokud by se takoví lidé dostali k moci, jejich režim by nebyl o nic lepší než režim v zemích, v nichž je islám dominantním či dokonce jediným možným náboženstvím.

Na druhé straně posmívat se strachu z migrantů je hloupé, neopodstatněné a kontraproduktivní. Popravdě řečeno, islamizace Evropy je už dnes hotovou věcí, i když to tak zatím nevypadá. Je to proces, který probíhá pomalu a jistě bude trvat ještě několik desetiletí. Pochopitelně, bát se v Česku chodit do lesa, protože bychom tam mohli potkat krvežíznivé migranty, je nesmysl. Migranti do lesa nechodí, turistiku ani houbaření nepěstují. Ale obávat se, že pokud jich tu bude několik set tisíc, budou znásilňovat naše ženy, je naprosto oprávněné. Samozřejmě že ne všichni. Samozřejmě že jen malá menšina. Ale bylo by jich dost na to, aby nás přinutili radikálně změnit způsob našeho života.

A tak tu na jedné straně máme část veřejnosti, která si přeposílá různé varovné a zpravidla zcela nepravdivé zprávy, ale bojící se zcela reálného nebezpečí, a na druhé straně část veřejnosti, která se sice plným právem pohoršuje nad prolhaností různých „zpráv“, ale dělající velmi málo, pokud vůbec něco, pro popis reálného nebezpečí, které nám hrozí. A čím víc se toto nebezpečí bagatelizuje, tím víc se de facto podporuje šíření oněch nepravdivých poplašných zpráv.

Proces islamizace probíhá pomalu, ale zjistitelně. Teď už se nerodí víc muslimských než nemuslimských dětí pouze v Berlíně, Vídni nebo Bruselu, ale i v mnohých oblastech německého „venkova“.

Angela Merkelová vyjádřila politování nad tím, že v dnešním Německu se žádná židovská instituce, včetně mateřských školek, neobejde bez ozbrojené ochrany, nicméně nebrání se přijetí dalších dvou set tisíc muslimů ročně, ač ti se svým antisemitismem nijak netají. Co myslíte, bude se tento stav zlepšovat, nebo zhoršovat?

Není to tak dávno, co se přední evropští politici shodli v odsouzení atentátu provedeného na redaktory časopisu Charlie Hebdo. Dnes už si nikdo z Mohameda legraci nedělá a neudělá – ani ve Francii, ani v Německu, ani v Dánsku, ba ani ve Spojených státech. Ta doba už je pryč. A pokud by se někdo něčeho takového náhodou odvážil, pak ho možná odsoudí jeho vlastní spoluobčané a jejich vláda ještě dříve, než si ho najde nějaký muslimský mstitel.

V řadě zemí, včetně Kanady a Německa, se zavádějí zákony chránící muslimy před islamofobií. Zákony proti „judeofobii“ nebo „christianofobii“ se nepřijímají. Kdo se ale musí oprávněně více bát o svou bezpečnost – židé, nebo muslimové?

Liberální levice se na mnoha místech spojila s islamisty a naučila je dobývat instituce, včetně vládních agentur a universit. Musela si přitom ujasnit priority. Boj proti rasismu je na prvním místě. Až na druhém či třetím místě je boj proti homofobii. Proto levičákům tolik nevadí, že muslimové odmítají homosexuály a ani v nejmenším nehodlají měnit svůj vztah k ženám, jež jsou podle koránu méně hodnotné než muži.

To hlavní, co je třeba zmínit, je skutečnost, že integrace se v žádné evropské zemi nedaří. No-go zón, kam se policie daného státu už neodváží a kde na ulicích nepotkáte ženu, neustále přibývá.

Lidé bojící se migrantů a volící Miloše Zemana jako hráz proti nim tyto „detaily“ zpravidla neznají. Je snadné jim nakukat nějaké hlouposti převzaté z Aeronetu nebo z Russia Today. Nicméně obavy z islámu jsou naprosto reálné.

Někteří lidé tvrdí, že žijeme v době post-faktické nebo post-pravdové. Možná je to zajímavé označení, nicméně fakta nejsou dnes o nic méně důležitá, než byla dříve. Pokud na ně někdo nedbá, nakonec na to šeredně doplatí. A neblahé následky bude mít i selektivní přístup k faktům. Musíme se smířit s tím, že žijeme ve složitém světě. Jedno je mi jasné: Když budeme brát vážně relevantní fakta a mluvit pravdivě, nebudeme alespoň přispívat k rostoucímu chaosu.