V posledních týdnech se na Dálném východě stalo několik důležitých věcí, o kterých česká média informovala jenom částečně.

Především, vyšlo najevo, že pekingská vláda nehodlá dodržet svoje závazky z roku 1997, protože volební právo obyvatel Hongkongu má být oproti původním slibům omezeno. To je velmi zlá zpráva - nikoliv to, že demokracie v Hongokongu má být i v budoucnu omezena - Hongkong nikdy nebyl oblastí spravovanou demokraticky, takže zavedení i omezené demokratické správy je z hlediska přívrženců demokracie zlepšením - ale to, že se pekingská vláda nehodlá řídit svými závazky. Jak jednat s někým, kdo se necítí být vázán svými závazky? A proč vůbec?

Druhá špatná zpráva je obsažena na konci interview, které v souvislosti s hongkongskými událostmi president Čínské republiky (se sídlem na Tchaj-wanu) Ma poskytl Al-Džazíře (pokud rozumíte čínsky nebo čtete anglicky, můžete si to interview sami přehrát. President v něm mluví čínsky, ačkoliv je obvyklé, že zahraničním médiím poskytuje rozhovory v angličtině, a tak je otázka, komu je rozhovor vlastně určen: Lidem v Hongkongu? Tchaj-wancům? Číňanům z vnitrozemí?

President v interview říká, že Tchaj-wan se nadále nemůže spoléhat na vojenskou pomoc Spojených států. Ta zpráva je naprosto šokující, protože je naprosto zásadní změnou dosud zaujímaného stanoviska. Jedním z presidentových předvolebních argumentů v presidentských volbách roku 2008 byla kritika tehdy vládnoucí DPP za její vyzbrojování Tchaj-wanu. DPP byla kritizována právě s ohledem na smluvně zajištěnou vojenskou pomoc Spojených států.

Ještě že v ČR trojice odborníků na čínské otázky Tvrdík - Drulák - Zaorálek (silná trojka) veškeré čínské záležitosti tak zdařile řeší!