Útok na křižovatce Bani-Naim mezi Hebronem a Bejt Chagai nikoho nepřekvapil. Uplynulé měsíce byly nejklidnější, jaké děti Izraele pamatují. Politici neměli o čem mluvit. Poprvé od dohod v Oslo panovalo na politické scéně mezi Izraelem a Palestinci absolutní bezvětří. Proto mlčely i zbraně. Rok 2010 byl pro Izrael rokem s nejslabší teroristickou aktivitou v 21. století. Na palestinských územích Západního břehu je klid téměř hmatatelný. Tato země zaznamenala za uplynulých 18 měsíců růstový rekord mezi 8 a 11 procenty.

Jenže s tím je, zdá se, konec. Ve Washingtonu se setkali izraelský ministerský předseda Benjamin Netanjahu a palestinský president Mahmúd Abbás a jejich vyjednávací týmy - a dali tím protivníkům vyjednávání konkrétní podnět ke snaze udělat přes ochotu k rozhovorům krvavý škrt. Každý přirozeně chápe, že Barack Obama si svou Nobelovu cenu za mír konečně musí zasloužit. A samozřejmě je žádoucí, aby politikové spolu hovořili a snažili se vyřešit konflikt století na Blízkém východě. Ale proč kvůli tomu musí šest dětí Imesovy osiřet? Talja Imesová byla navíc v devátém měsíci těhotenství, když byla spolu se svým manželem Jicchakem Imesem z bezprostřední blízkosti chladnokrevně zastřelena. Po Kochavě Even Chaimové zůstal manžel s osmiletou dcerou. A 24letý Avišaj Schindler byl čerstvě ženatý.

Guido Westerwelle - spolu s mnoha dalšími blízkovýchodními i západními politiky - odsoudil útok „co nejostřeji“ - aniž by jediným slovem zmínil lidskou tragédii. Vždyť oběťmi byli jenom „osadníci“. Ani mimořádná krutost pachatelů nikomu nestála za slovo. Čtyři lidé, z toho jedna očividně těhotná žena, byli chladnokrevně zblízka postříleni. Spolkový ministr zahraničí vyslovil pouze obavy o „cestu vyjednávání a mír“.

Je snad Svatá země tak vzdálená horizontu chápavosti západních politiků, že ani po půldruhém desetiletí nejsou schopni pochopit, že zdejším obyčejným lidem na obou stranách nevyneslo všechno to politikářské čachrování nic jiného než utrpení a smrt? Roky, které následovaly bezprostředně po uzavření dohod v Oslo, jsou pro izraelské civilní obyvatelstvo ze zpětného pohledu těmi nejkrvavějšími léty od vzniku jeho státu. Proč žádného západního myslitele nenapadne aplikovat na Blízkém východě to, co v Evropě vůbec nefungovalo špatně - postarat se na prvém místě, aby se lidem vedlo dobře, a politické otázky tím uložit k ledu?!

Copak jsme v Evropě nesmetli otázky území a hranic se stolu, abychom ze všeho nejdříve zajistili všem důstojnou existenci? Je to skutečně tak špatné, že tolik otázek ohledně hranic Německa zůstalo nevyřešeno? Nemohli bychom my Němci Palestincům vysvětlit, že i budování demilitarizovaného státu slibuje do budoucna docela slušnou perspektivu? A proč umí pan Westerwelle jenom Srbům strkat pod nos právo na uznání samostatného Kosova? Proč ne také svým arabským a muslimským přátelům už dávno splatné, zásadní a bezpodmínečné uznání práva na existenci židovského státu Izraele?

© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP

www.israelnetz.com, www.israelnetz.com

Překlad Pavel Mareš