Italský politický establishment příliš dlouho strkal pštrosí hlavu do písku před nekontrolovanou, převážně muslimskou migrací. A způsobil Itálii civilizační krizi. Ztlumil varovné hlasy novinářů, jako byli: Dlouho osamělá statečná bojovnice Oriana Fallaci, vláčená po soudech až do své smrti. Ex-muslim Magdi Allam, jemuž sice vycházely knížky, ale zavřel se mu přístup do veřejných médií. Politolog Emanuele Ottolenghi se přesunul do publikací anglických. Novinář a literární kritik Giulio Meotti sídlí čím dál víc na internetu, převážně jazykově anglickém. Bývalý konzervativní senátor, stoupenec papeže Benedikta a kritik papeže Františka, Marcello Pera, zmizel z veřejných médií.

Papež František, který stale víc vrtá do italské politiky, se stal jedním z nejvehementnějších „vítačů“, kladoucím práva migrantů nad práva Evropanů. Na migrantech se přiživují městské správy přijímající granty od italské vlády a od EU, z nichž si stačí ještě nějakou provizi ulít bokem. Mafie migranty využívají k distribuci kontrabandu. Příliš mnoho mocných na tom vydělává, ostatní zůstávají bezmocní.

Tu a tam se objeví demonstrace nebo vzpoura obyvatel některého městečka, zamezující přijetí migrantů. Tu a tam se v televizi, ale spíš jen na internetu objeví záznamy migrantského vandalismu. Tu a tam jsou vidět reportáže důchodců hledajících něco k jídlu v odpadcích, kontrastované s protesty migrantů proti „mizernému jídlu“ (které mají zdarma), neadekvátnímu bydlení (které mají zdarma), nenapojení na wifi přímo v ubytovně. Konečně i do mainstreamových medií proskakují zprávy o násilnostech afrických migrantů na ženách.

V lednu 2018 Itálií otřásá brutální vražda osmnáctileté Italky, rozsekané na kousky, ponechané v kufrech na ulici. Pachatelé Nigerijci dopadeni díky záznamům CCTV. Pár týdnů nato Ital z pomsty postřílí šest Nigerijců a odevzdává se policii s fašistický hajlováním a výkřikem „Viva Italia“.

Zděšená média uvolňují dosavadní autocenzuru a na obrazovkách se objevují nové tváře varující před civilizační katastrofou, jestliže se migrace nezastaví a evropská politika drasticky nezmění. Psychiatr Alessandro Meluzzi analyzuje následky dlouholeté vlády politické korektnosti, postmodernismu a multikulturalismu a vyzývá k celoevropské „křesťansko-liberální“ revoluci. Francouzsko-italský politolog Alexandre del Valle hovoří otevřeně o prokazatelném spiknutí a plánu destrukce křesťanské evropské civilizace, o spolupráci pašeráků s neziskovkami a finančníky typu Soros. Popisuje totální rozkol mezi na jedné straně italskými vládnoucími elitami a politickou levicí na této destrukci spolupracujícími a na druhé straně zoufající italskou populací, která se cítí imigrací zaplavena a pod ní tonoucí. A zaznamenává oboustrannou a vyhraněnou radikalizaci jinak trpělivého a laskavého národa, hrozící přejít v násilí.

Italské think-tanky předvídají transformaci populace na 40% migrantskou (převážně afro-islámskou) do roku 2065 (Centro Machiavelli), většinovou migrantskou do roku 2080 (Gefira). K úbytku porodnosti o 200 000 ročně se přidává emigrace mladých Italů v počtech okolo 150 000 ročně. „Několik tisíciletí budovaná civilizace vymazaná za několik desetiletí,“ komentují analytici.

Mainstreamoví politici to konečně berou na vědomí. Pravicová koalice (Berlusconiho Forza Italia, Salviniho Lega, plus dvě straničky) dává řešení migrace na přední místo své volební kampaně, nad astronomicky rostoucí státní zadluženost a sílící chudobu Jihu. V tomto se k ní přidává i „nepolitické“ hnutí 5Stelle, které však za svou prioritu stále má chudobu (její podpora je hlavně na jihu) a chce ji řešit socialisticky zaručeným měsíčním příjmem pro každého a uspořádat referendum o odchodu z eura, které podle něj chudobu zavinilo. Berlusconi slibuje vykázat 600 000 ilegálů. Navrhuje, aby Evropa Africe nabídla obdobu Marshallova plánu na oživení ekonomiky, která by umožnila mladým Afričanům hledat úspěch doma a neemigrovat.

Berlusconiho koaliční partner, šéf Legy a výřečný europoslanec Salvini má na mušce i Brusel a EU a osciluje mezi „nepřestanu bojovat, dokud nezměníme pravidla EU“ a „EU je nereformovatelná, měla by se zbourat a postavit znovu od základů“.

Vládnoucí levicová prounijní Demokratická strana pořádá v předvolebním týdnu „voličské lekce“ pro muslimy, jak správně volit. Tedy ji a nikoho jiného. A kozla jí to pomáhá. S 19 % odchází do zákulisí a s ní italská pokrokovost a euroláska.

Po počátečním tradičně italském chaosu vadných volebních lístků a zastavení provozu dvou stovek volebních center, než se vytiskne a doručí 200 000 nových, se volby rozjíždějí do dobré nálady nahými ňadry sličné „femenky“ vytasenými na Berlusconiho. Nadšení z krachu eurosocialismu trochu chabne, když se spočítá, že pravicové koalici Salvini+Berlusconi+2 straničky chybějí 3 % k potřebným 40 na sestavení vlády. A že se tedy budou muset dohandrkovat k nějaké dohodě s 32procentním hnutím 5Stelle, které je sice euroskeptické, ale ekonomicky levicové.

Naštvaná Itálie však jasně téměř sedmdesáti procenty hlasuje pro alespoň pokus o svou kulturní a etnickou záchranu, bude-li ještě proveditelná. Představit si, jak Salvini, Berlusconi a komik Grillo spolu po všech koutech Itálie loví těch 600 000 ilegálů a lífrují je zpátky do Afriky, nebude snadné. Mnohem snadněji představitelné je, že je přepošlou nám podle kvót Dublin IV.

Ale to jim proboha raději neříkejte.