Stalo se to takto: Jednoho dne, hned po večeři, za mnou přišel náš syn a řekl mi, že se děje „něco špatného“ s jednou z ještěrek, které chová ve svém pokoji. „Leží tam a vypadá, že je nemocná,“ řekl mně. „Vážně, tati. Mohl by ses na něj podívat?“

Nasadil jsem svůj nejlepší výraz léčitele ještěrek a následoval jsem jej do jeho ložnice. Jedna z malých ještěrek skutečně ležela na zádech a vypadala, že se s ní něco děje. Okamžitě jsem věděl, co nám udělat. „Miláčku,“ zavolal jsem, „pojď se podívat na tu ještěrku!“

„Ach, můj bože!“ zvolala manželka. „Myslím, že bude rodit.“

„Cože?“ podivil se syn. „Jmenují se Bert a Ernie, mami.“
Mě to pobouřilo stejně jako našeho syna. „Hej, jak je to možné? Myslím, že jsme řekli, že nechceme, aby se rozmnožovali,“ řekl jsem vyčítavě manželce.
„No, a co chceš, abych s tím dělala, vyvěsila v jejich kleci ceduli?“ zeptala se (mám pocit, že to řekla sarkasticky!)
„To tedy ne, bylo nám řečeno, že kupujeme dva chlapce!“

„Ano, Berta a Ernieho!“ souhlasil syn.
„Hm, u některých samců se to těžko pozná, však víš,“ informovala mě (opět se sarkasmem!).

Teď už se shromáždila kolem ještěrky celá naše rodina. Pokrčil jsem rameny a rozhodl se ze situace vytěžit to nejlepší.
„Děti, to bude báječný zážitek,“ oznámil jsem. „Budeme svědky zázraku zrození nového života.“
„Odporné!“ ječeli všichni.
Všichni jsme zírali na pacienta. Po velkém úsilí se objevilo něco jako malinkatá nožka, která však za okamžik zmizela.
„Nedělá moc velké pokroky,“ poznamenal jsem.

„To malé je ve špatné poloze,“ šeptla manželka zděšeně.
„Tati, udělej něco!“ naléhal syn.
„Dobrá, dobrá.“ Štítivě jsem natáhl ruku a chytil nožičku, když se zase ukázala, a jemně za ni popotáhl. Zmizela. Zkusil jsem to ještě několikrát se stejným výsledkem.
„Mám zavolat pohotovost?“ zeptala se nejstarší dcera. „Možná by se jim podařilo naše trauma nám rozmluvit.“ (Všímáte si, jak jsou všechny osoby ženského pohlaví v mé domácnosti stejné?).
„Vezmeme Ernieho k veterináři,“ řekl jsem zasmušile. Syn si v autě položil klec na klín a jeli jsme.
„Dýchej zhluboka, Ernie, zhluboka dýchej,“ naléhal syn na ještěrku.

Veterinář si vzal Ernieho do ordinace a zkoumal malé zvířátko pomocí lupy.
„Co myslíte, doktore, císařský řez?“ navrhoval jsem znalecky.
„Velice zajímavé,“ šeptal si pod vousy. „Pane a paní Cameronová, mohu s vámi na chvíli mluvit soukromě?“ Polkl jsem a kývl na syna, aby šel ven z ordinace.
„Bude Ernie v pořádku?“ zeptala se manželka.
„Ale jo, perfektně,“ ujistil nás veterinář. „Tato ještěrka nerodí. Abych řekl pravdu, k tomu NIKDY nedojde. Ernie je chlapec. Víte, Ernie je mladý sameček. A příležitostně, když dospívá, jako všichni mladí samci .... ehm .... ehm .... masturbuje.“

Začervenal se a podíval se na mou manželku. Byli jsme zticha a snažili jsme si to srovnat v hlavách.
„Takže, Ernie byl prostě jenom ... jenom ... vzrušený,“ vyjádřila se manželka.
„Přesně tak,“ odpověděl veterinář a bylo na něm vidět, jak se mu ulevilo z toho, že jsme pochopili.

Další chvíle ticha. Pak se má zlomyslná, krutá manželka začala chichtat. Chichtala se čím dál víc. A pak se začala skutečně hlasitě smát. Smíchy slzela.
„On prostě ... Vidím, jaks ho tahal za jeho ... jeho ... maličkého...“ Smála se tak, že začala lapat po dechu.
„To by stačilo,“ varoval jsem ji. Poděkovali jsme veterináři a chvatně nacpali ještěrku a syna do auta ...

Byl velice rád, že s ještěrkou je všechno v pořádku. „Vím, tati, že je ti Ernie skutečně vděčný za to, cos pro něj udělal,“ řekl mi syn.
„To tedy ano, to si ani nedovedeš představit,“ souhlasila manželka a znovu se hlasitě rozesmála.

Dvě ještěrky: 140 €
Jedna klec: 50 €
Návštěva veterináře: 30 €
Vzpomínka na to, jak manžel tahal ještěrku za pinďoura: K nezaplacení!

Poučení z příběhu: Dávej pozor na hodině biologie. Ještěrky kladou vajíčka...

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

*****************************

Kdybyste někdo hledal recept na rýžové nudle, tady je (@bittersweet_nic)

Náš aktuální vývoj v rozvinutou digitalní společnost (@neubJan)

.