Etiketa
Jeden zaměstnanec, který byl zaměstnancem tak dlouho a měl takový všeobecný respekt, že samojediný vydal za celý odborový svaz, se ani trošíčku nesmířil s novým šéfem, a ještě ke všemu tak mladým, že chtěl, aby mu vykal. Tedy, rozumějte, šlo o to, aby starý zaměstnanec netykal mladému šéfovi.
Starý zaměstnanec měl k tykání dva jednoduché důvody:
"První - celých tisíc let, co jsem tady, jsem všem šéfům tykal, a to byli za tu dobu nějací šéfové, takový Žižka nebo ten … jak se jmenoval, to byly persóny; a já jenom: ty, bratře Žižko, došly nám formuláře. A bratr Žižka na to: bratře Matěji, bij je, bij papežence, nikoho nešetři! Nebo s tím druhým, co si nevzpomenu. To bylo: soudruhu ty a ty, došly nám formuláře, a on na to: soudruhu, dávej páterům po uších i bez formulářů."
"Druhý důvod - vždyť já tykám i Pánu Bohu. Vždycky před spaním ho prosím… chléb náš vezdejší, dej nám dnes a odpusť nám naše viny..."
Nic ale nezabralo. Viny mu odpuštěny nebyly a starý o svůj chléb vezdejší přišel.
Naučení: Bohu tykáme, nadřízeným vykáme.


Štvanice
Na obloze byl patrný nástup svítání. Bledé červánky začaly nabírat na sytosti. Začínalo být pozdě. Bál se, že to nestihne včas, ale nic nezadrhlo, všecko šlo jak po másle, zůstala mu i chvilka na zdřímnutí. Cítil se v dobré formě.
Na náměstíčku hlučeli chlapi. Už k nim dorazila zvěst, že našli zadáveného funkcionáře fotbalového svazu. To je pořádně popudilo. Vyrazili vzteky bez sebe. Samozřejmě byl v jejich čele. Respektovali jeho manažerské schopnosti, jeho vytrvalost, jeho bezmezné zanícení pro lov.
Celý den ho hledali. Letěli krajinou jak zuřivý černý mrak. Nechali toho, až když se přihlásila noc. Tou dobou bylo pro všechny bezpečnější zdržovat se v dobře zabarikádovaném domě. Jen pro něj ne. Musel se proměnit a zase až do svítání pronásledovat lidi. Unaven nebyl ani v nejmenším. Tak to bývá s těmi, kteří mají před sebou velký cíl. On jej měl: hodlal jednou dostihnout sám sebe. Bude-li to v noci, zadáví jako vlkodlak sebe coby člověka, ve dne jako člověk se zabije v podobě vlkodlaka. Nebyl si jist, čemu z toho by dal přednost. Věděl ale, že když ve svém úsilí vytrvá, něco z toho jednou dokáže. A možná, že obojí!
Naučení: I obojakost vyžaduje vysoké nasazení.