I sehnal jsem Karlovi kolegyni, která byla taky bývalou učitelkou, ovšem chemie, což Karel zase nemusel vědět a ona zase silně sháněla nějakýho řezníka, protože toho jejího původního jí zavřeli. Tedy řezníka. Za rozkrádání „soc-maj.“ Tedy „majetku v socialistickém vlastnictví“. Ten zavřenej řezník byl totiž idiot a genius zároveň. Z provozoven n.p. Masna se totiž odkrojky a jiné těžko prodatelné kousky masa měly vracet do skladů n.p. Masna, kde se měl buď zpracovat na další výrobky, většinou sekanou, zvanou lidově „oškrábané tály“. Většina řeznictví s jídelnou si vyráběla sekanou sama, a protože byla lepší než ta z národního podniku, zákazníci si pochutnali a řezníci měli kšeft. To věděli všichni. Od vrátného v ČKD až po soudruha generálního tajemníka KSČ. Tomuhle řezníkovi se ta sekaná dařila výtečně, a tak zpychl. Rozhodl se vyrábět načerno salámy, což bylo povoleno jen soudruhům z centrální výroby a masokombinátů. Ovšem pýcha předchází pád. Ten neskromný a geniální řezník začal vyrábět tak chutné salámy, že na ně stály fronty. To neuniklo Straně a vládě a kontrolním orgánům, neboť ty salámy byly podezřele chutné. A tak udělali přepadovku, nalezli ilegální výrobu salámů tak jako se dnes nacházejí ilegální výroby cigaret, prodávané levně a většinou kvalitnější než od dnešních tabákových monopolů. (Vsuvka ze současnosti: po šíleném zdražení cigaret ve Francii je tam situace taková, že policie odhaduje, že až 70 % vykouřených klasických cigaret je z tajných výroben.) Takže řezníka zavřeli za rozkrádání těch odřezků a zbytků, i když stát o nic nepřišel, či spíše vydělal, protože řezník ústředí ty zbytky zaplatil v tržbě jako hodnotné maso. Kdyby vám to připomínalo nějaké dnešní případy takzvané korupce a „rozkrádání“ třeba aféru CASA, tak vám to to připomíná správně.

A soudruzi dali řezníkovi pěknou „pálku“, protože vždycky platí: když vyrábíš něco lepšího, než schválí stát, a ještě na tom vyděláš, máš malér.

Jejího manžela, tedy té učitelky, nezavřeli. Ten chtěl teplou večeři. Což bylo nutno řešit. A vyřešilo se to. Takže nakonec jsme byli spokojeni.

Ovšem, než jsem se vydal shánět kolegyni, dal jsem si v krámě držkovou. Byla výborná. Byl v ní česnek a majoránka a paprika a vůbec všelijaký dobroty, protože Karel to, co mu dováželi z centrály (tehdy už se dováželo), coby úředně vyrobenou držkovou polívku vždy dotvořil, dochutil, zahustil, omastil, aby na ní byly pěkný mastný kola a od bývalého Odkolka, v té době „Vysočanské pekárny

n. p.“, které byly jen kousek dál, mu chlapi vozili načerno aspoň dvakrát denně čerstvý housky. I když úředně se rozváželo jednou denně, což věděly všechny kontrolní orgány. O jedné úřední a druhé polo-privátní dodávce housek. Takže protože Karel měl vždycky čerstvý housky ke Karlovi chodily na polívku a ty housky a bezva prejt i kontrolní orgány a případné nutné kontrolní zápisy se zásadně dělaly vzadu.

A tak jsem šel od Karla Sokolovskou dolů k Botiči, v žaludku mně hřála polívka, co tak voněla majoránkou a česnekem a lebedila si vedle voňavých houstiček a zpíval jsem si tiše:

„Já mám holku od Odkolků, očička má jako šmolku
je to holka vzdělaná, do mě je jak dělaná...
...Já mám chlapce od Karabce,*
tén mi nosí buřty v kapse,
čéká na mně hodinu
Přitom žvejká koninu.“

Což byl šlágr z tehdy oblíbené televizní „Babiččiny krabičky“, kde se zpívaly staropražské popěvky.

*Firma Karabec bylo slavné pražské řeznictví za 1.republiky

Václav Vlk st.

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě posledních pár kusů na skladě pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz

Cena 100 Kč +70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč+120 Kč poštovné. Bohužel i když pošta už zase podražila, my necháváme starou cenu.