Konferenciér, kdo jiný než hasič, vyhlásí na desátou vyhodnocení soutěže masek. Když ta chvíle přijde, masky vyrazí na plac. Hudba dá tuš a je sólo jen pro ně. V kole se točí tajemní mniši, vodníci, muži od Formule 1 i různé tajemné a pohádkové postavy. Porota vybírá nejlepší.

Po tanci přistoupí k mikrofonu konferenciér a sděluje, že porota se nedokáže shodnout a ať masky chvíli korzují jen tak kolem parketu, aby se porota mohla poradit. A dodá, že vyhlášení bude hned, jen co se dojde vyčůrat, protože by to už jinak nevydržel. Což jak masky, tak celý sál přijímají s porozuměním.

V soutěži masek vyhrála skupina složená z Krakonoše, Trautenberka a hajnýho, oceněna byla i skupina vodníků. Ale mně se nejvíc ze všech mnoha masek líbila Dáma v nejlepším věku, která zvala k tanci v dlouhé pruhované noční košili, na které měla vepředu a vzadu nápis: „Hledám muže, utek z lože!“

Před půlnocí už bylo skutečně veselo. Kapela spustila ty nejoblíbenější písničky, které ovšem při poslechu v rádiu příliš často neslyšíte a které by se rozhodně nehodily do Zpěvníčku mladého budovatele kapitalismu. Sál se ke kapele přidal jako jeden muž a parket praskal ve švech. Jako první z předpůlnoční série zazněla oblíbená píseň „Malagelo“ s nezapomenutelnými verši o dívce, která „byla jako dělo“ a které „do noci svítilo její bílý tělo“, což s chutí halekali i ti, co se nikdy z důvodů obavy o své zdraví Malagela nenapili. Kdo se ho někdy napil, pěl ještě hlasitěji, protože chápal, z čeho byla hrdinka písně „jako dělo“. Dále následovala, opět zpívaná většinou hrdel, píseň, kterou dnes znají v Čechách všichni, od dětí školou povinných po staré dědky. Její úvodní verše „Jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka, jede, jede do dáli, veze samý vožralý…“ plně ovládla sál. Při této písni i šedovlasí kmeti vyrazili na parket. Kdyby něco, nitroglycerin je v kapse, že jo?!

Poslední písní bohatýrské série byla drsná rytmická balada začínající slovy (pokud si dobře pamatuji): „V mládí jsem se učil hrobařem, kopal hroby, jezdil s trakařem…“ a po jejím skončení se většina tanečníků, zpocená a udýchaná z tance a zpěvu, zřítila na židle.

Následující tombola proběhla v přátelském duchu, nechybělo štěně piva, konferenciér oslovoval výherce většinou jmény, půvabnou Muchomůrku vítal slovy: „Á, přichází Prašivka“, což dotyčná hezky žensky okomentovala, jiné mladé dámě pak bylo doporučováno, aby s vyhraným deštníkem zacházela opatrně, protože se přeci zná, co se týče šikovnosti. A když došlo v tombole na tlačenku, ukázalo se, že některé filmy jsou majetkem celého národa a všech celých generací a že Formanovo Hoří má panenko není zapomenuto. Kdosi totiž začal zhasínat a ozývaly se výkřiky: „Až se zhasne, vraťte tu tláču…“ Tlačenka však byla na místě, a protože ji vyhráli u našeho stolu, můžu říct, že byla domácí. Bááječná.

Václav Vlk st.

Pokud Vás mé vyprávění zaujalo, právě vyšlo již třetí opravené a doplněné vydání mé knížky „Stálo to za hovno a stejně byla sranda“. Tentokrát v nakladatelství Jonathan Livingston. Zde si ji můžete objednat za zvýhodněnou cenu https://www.dobreknihkupectvi.cz/stalo-to-za-hovno-a-stejne-byla-sranda-/