18.9.2019 | Svátek má Kryštof


FEJETON: Brightonské setkání

28.9.2009

Při své poslední návštěvě Anglie jsem si zašel v Brightonu do své oblíbené rybí restaurace, kde, jak mají Angličanky zvykem, se se mnou dala do řeči velice příjemná mladá dáma. Považovala mne nejprve za Švéda, asi kvůli mým modrým očím, ale když jsem jí řekl, že jsem z Prahy, ujistila mě, že to tam velice dobře zná, že do Jugoslávie jezdí často na dovolenou. Pak se mi představila jako Dr. Kathleen Zhack z Londýnské university v Cambridgi, kde přednáší E.E (čti: íí). Což vysvětlila jako ekonomickou ekologii.

Jako správný novinář jsem okamžitě zapnul svůj poněkud poruchový stařičký magnetofon a zde je neautorizovaný obsah jejího zajímavého vyprávění. Autorizaci jsem nemohl provést, protože jsem následně paní doktorku nemohl v Anglii a ani ve zbytku světa nějak nalézt. Nicméně její myšlenky mi připadly zajímavé.

Říkala, že se ve svých přednáškách opírá i o některé práce a myšlenky našich vědců a politiků, kteří jí připadají jako velice renesanční lidé, mající široké znalosti o všem možném.

Tak například ji velice zaujaly některé přímo revoluční myšlenky jednoho předního vědce o nenahrazování žárovek zářivkami. To je, jak pravila, přímo geniální myšlenka, která volá přímo po rozvinutí, a je to výborný materiál pro další vědecké práce a přednášky. Z hlediska ekonomického je to přímo skvost, protože vysoká spotřeba elektrické energie je jedním z hybatelů ekonomiky. Přináší totiž výrobcům energie vysoké zisky, zvyšuje životní úroveň jejich akcionářů, umožňuje výstavbu nových elektráren a tím přináší i pracovní příležitosti.

Vysoká spotřeba elektrické energie má podle Dr. Zhack i další výhody. Může vést i ke kolapsu elektrorozvodných sítí a tím i k řešení některých demografických problémů. V některých vyspělých zemích došlo k totálnímu rozpadu rozvodných sítí a v noci byla tma. Asi za devět měsíců po této elektrické tmě vykázala demografická křivka zatím neuspokojivě vědecky vysvětlený pozitivní peak (čti pík; vrcholek, vyvrcholení), jehož opakování zvýšením (vyvrcholením) odběru elektrické, případně další energie, by mohlo asi řešit nepříznivou demografickou situaci v řadě států.

To má samozřejmě i důsledky v ekonomice, kde by se důsledným používáním vícewattových žárovek zlepšil nepříznivý poměr mezi produktivním obyvatelstvem a tolik nežádoucími důchodci.

Další pozitivní vliv má vysoká spotřeba elektrické energie i na životní prostředí. Elektrárny tak mohou více a více ovlivňovat složení atmosféry vytvářením skleníkových plynů a zvyšovat podíl oxidů uhlíku v ovzduší. To má několik výhod, roste teplota povrchu naší planety, více prší a atmosféra nasycená oxidy uhlíku působí jako hnojivo – potrava pro rostliny. Tím narůstá i produkce zelené biomasy, která se dá opět spalovat ve zmíněných elektrárnách (ne doma, to není podle paní doktorky zatím vyřešeno), zvýší se produkce oxidů uhlíků, zvýší se produkce biomasy a ejhle, energetická krize je vyřešena.

Výstavbě dalších a dalších elektráren nahraje i stále se zvyšující cena elektrické energie. Ta má i velice pozitivní důsledek na ekonomiku. Ceny výrobků se pochopitelně musí zvyšovat také, tak narůstá i inflace – hybatel to ekonomiky. Opakem je totiž deflace – nehybatel ekonomiky, lépe řečeno ekonomika umí pracovat s inflací, ale už neví co si počít s deflací, a tak větší výroba vícewattových žárovek umožní i zdravý rozvoj inflace.

To by mohlo ale poškodit i zmiňované důchodce, ovšem i zde má Dr..Zhack zajímavé a vysoce vědecké řešení. Fandí totiž uhlíku. Jak mi říkala, uhlík je materiál budoucnosti. Již nyní mají určitým způsobem vyrobená uhlíková vlákna fantastické vlastnosti a používají se v mnoha odvětvích. Paní Zhack totiž předpokládá, že jak bude člověk žít v atmosféře nasycené uhlíkem, začne se mu tento prvek ukládat v organismu a zpevňovat mu nejenom ochabující muskulaturu, ale i nervová vlákna. Uhlíkový člověk pak bude mnohem výkonnější a odolnější než člověk současný.

Kromě toho uhlíkový člověk pomůže řešit i současný závažný ekonomický problém. Jak paní Zhack říkala, všechno jednou skončí. I život uhlíkového důchodce. Ale to nebude podle paní doktorky důvod ke smutku. Uhlík, obsažený ve velké míře v příslušném důchodci, bude možné místo pohřbu s příslušnou pietou zpracovat na diamant, vybrousit na briliant a pietně uložit ne do hrobu, ale jako část rodinného jmění. A tak, umělecky vybroušený dědeček nebo babička poslouží nejen k pokrytí nákladů na svoji penzi, ale budou sloužit jako garance pro různé hypotéky, půjčky a další operace bank vedoucích v současné době k finanční krizi.

I to bude podle pani doktorky možné změnit, protože současná ekonomická věda dovede se zpožděním vysvětlovat, proč se to či ono nepovedlo, ale není schopná říkat, jak to udělat, aby se to povedlo. Ale i to půjde podle zmiňované dámy napravit rozpracováním uvedených vědeckých hypotéz – žárovkové zvláště.

V zachyceném textu jsou pravděpodobně nepodstatné nepřesnosti ve vědeckých postulátech pani Dr. Zhack, za které se předem omlouvám, ale nebyla, jak jsem již říkal, možná autorizace. Přesto se domnívám, že by vědecké poznatky paní Zhack neměly zapadnout, možná je čtenáři dokonce svými připomínkami zpřesní a uvedou na správnou míru.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.