Nauč se smát, aniž bys plakal. Přináším další porci židovských vtipů pro své čtenáře, které ukládám do osobního blogu. K vyzvednutí a šíření dále uděluji povolení.

Když se Hette vrátila domů z nákupů v obchodním centru Brent Cross, našla svého manžela Bernieho v posteli s krásnou mladou ženou. Hette s pláčem vyběhla z místnosti. Bernie běžel za ní a dostihl ji, až když brala za kliku vchodových dveří.
„Hette, prosím, nech mě ti to vysvětlit. Když jsem se dneska odpoledne vracel domů, uviděl jsem tu ženu sedět na zastávce na konci ulice. Oblečení měla roztrhané a vypadala tak zuboženě, že jsem musel zastavit a zeptat se, jestli nepotřebuje nějakou pomoc. Řekla mi, že má hlad, a tak jsem ji vzal domů a dal jí kousek pečeného kuřete od včerejší večeře, o kterém jsi říkala, že už ho nebudeš jíst. Boty měla tak ochozené, že jsem jí dal jedny, které už nenosíš. Bylo jí zima, tak jsem jí dal ten svetr, o kterém jsi říkala, že už vyšel z módy a chtělas ho dát na charitu. Sukni měla také úplně obnošenou, tak jsem jí dal novou z tvého šatníku – tu, co se do ní už nevejdeš. No a když byla na odchodu, zeptala se: ‚Je ještě něco, co vaše žena už nepoužívá?‘ A pak jsi nás našla!“

„Jé, maucta, Blum, tak jak jde život?“
„Ále, Steiner, ani se neptaj. Já z té mojí jednou zešílím, představěj si, každou noc se jí zdá, že se vdala za milionáře...“
„Tak to jsou na tom ještě dobře, té mojí se tohle zdá přes den...“

Mojše umírá..rozloučil se s dětmi a širokou rodinou a u jeho lůžka zůstala jenom manželka Sára. Mojše se na ní dlouho dívá a pak se zeptá: „Sáro, řekni mi prosím, byla jsi mi někdy nevěrná? Vidíš že za chvíli umřu.“
Sára se zamyslí a řekne:
,,A co když ne...“

Sharon, na závěr třetího rande s Melvynem, pozvala svého nápadníka na skleničku. Uvedla ho do obýváku a odešla do kuchyně připravit drinky. Melvyn bloumal po pokoji, až si všiml barevné malé vázy na krbové římse. Vzal ji do ruky a prohlížel si ji, když se vrátila Sharon.
„Co to je?“ zeptal se.
„Nu, to je popel mého otce.“
„Jejda... proboha.... já...“ vyděsil se Melvyn.
„No, je to hrozné,“ odpoví Sharon, „je líný vstát z pohovky a dojít si do kuchyně pro popelník.“

Pan Dalles leží na smrtelné posteli. U něho stojí jeho choť a notář. Slabým, ale přece jen jasným hlasem umírající vypočítává: „Válek mi dluží pět tisíc, Mayer osm set, Šulc devět set.“
Notář si všechno zapisuje.
„Jakou má ještě jasnou mysl a jak rozumně mluví,“ poznamenala honem paní Dallesová.
„Naproti tomu dlužím panu Sehnalovi tři tisíce.“
Načež se paní Dallesová okamžitě nahne k notáři a šeptá mu: „Tohle už nemusíte zapisovat, on začíná fantazírovat.“

Učitelka probírá při náboženství deset přikázání se školáčky. Poté, co vysvětlila ‚Cti otce svého a matku svou‘, se zeptala:
„Existuje přikázání, které se týká našich bratrů a sester?“
Jeden malý chlapec, pochopitelně prvorozený, odpověděl bez váhání: „Nezabiješ.“

Tak šalom a shavua tov

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

*****************************