To se takhle po dlouhé době potkají dva kamarádi.
Ten jeden zve druhého na pivo.
“Já nemůžu, mě by manželka pak nepustila domů, kdybych přišel ožralej!”
A ten první mu poradí:
“Poslouchej, já to dělám takhle. Přijdu domů ke dveřím, svlíknu se donaha, zazvoním a když se otevřou dveře, hodím všechny věci dovnitř. Manželka mě venku stát nahatýho nenechá!”
A tak se spolu sťali jak hovada.
Asi za týden se zase potkají a ten, co mu radil, se ptá toho druhého:
“Tak co, jdeme se zase opít?”
“Po tom minulém fiasku raději ani ne!”
“Tak počkej, co se stalo?”
“No, přede dveřmi jsem se svlíknul do naha ... zazvoním, a když se dveře otevřely, tak jsem tam hodil hadry. Pak se dveře zase zavřely a ozvalo se: PŘÍŠTÍ STANICE KAČEROV!!!...”

Franta ze Lhoty si ušetří na dovolenou a letí na Seychely. V letadle náhodou letí i slavná Claudia Schiffer. Letadlo spadne do moře, všichni mrtví, jen Franta a Claudie se zachrání na blízkém ostrově.
Rychle se spřátelí. Franta je urostlý chasník, Claudie pěkný děvče, slovo dá slovo a záhy si padnou do náručí. 
Tak si tam žijí jako v ráji. Po čase si Claudie všimne, že Franta je nějak nesvůj, tak se vyptává co se jako děje. Franta nejdřív uhýbá, ale nakonec se přizná, že by měl takový zvláštní přání. Claudie je zvědavá, jakou čuňárnu si na ní vymyslel, je pro každou legraci, tak svolí.
Franta ji trochu překvapí. Chce po ní, aby si na sebe oblékla jeho staré hadry. Je jí to divné, ale nemá námitek. Pak si Franta vymyslí, aby si dala na hlavu jeho notně ošoupanou bekovku. I v tom mu vyhoví. 
„Co teď?“
„Hele, kdybys byla tak hodná, a takhle tady šla jako po pláži a já půjdu jako proti tobě.“
Je to divné ale co by pro něj neudělala. Tak tedy vyhastrošená Claudie kráčí proti Frantovi po pláží. Když stojí proti sobě, Franta ji plácne po rameni a vykřikne:
„Čau, Pepo, tě zdravím! Ty mi to nebudeš věřit, ale představ si, ty vole, že já šukám Claudii Schiffer!“

Ježíš oslavuje třiatřicáté narozeniny a jeho apoštolové přemýšlejí, jaký dar mu dát. Něco, co Ježíš ještě nemá. A napadne je, že mu zaplatí lehkou děvu. Zavřou Ježíše s lehkou děvou do místnosti a čekají.
Čekají hodinu.... čekají dvě hodiny..... čekají tři hodiny. Po čtyřech hodinách vyběhne lehká děva se strašným křikem:
„ Ježíšmarjááá, ježíšmarjááá, co já teď budu dělat, co budu dělat ?!??!“
Apoštolům to nedá, a tak se jdou zeptat Ježíše, co se stalo.
A Ježíš povídá:
„Povídali jsme si hodinu, dvě hodiny, tři hodiny, a po čtyřech hodinách vzala moji ruku, položila si ji do klína.... a rána se zacelila.“

*******************************************

Američani mají odlišný pohled na svět než my

A já pořád proč ten šofér vepředu celou kolonu tak brzdí...