Po čerstvém vymalování ložnice jsem už nechtěl připustit krvavé šmouhy po komárech ,zabitých ruční plácačkou.

Nakoupil jsem přes internet vychvalované zařízení fialově svítící, se síťkou vysokého napětí, které mělo čistým a humánním způsobem komáry likvidovat. Dokonce k tomu byl dotazník spokojenosti, ale koupě byla uskutečněna před užitím, neboť v době nákupu ještě komáři nebyli.

Jinak bych vyplnil dotazník nespokojenosti.

Zdá se , že pokud vůbec toto zařízení komáry oslovuje tak jenom tím, že slouží jako maják do naší ložnice .
Každý večer probíhá bitva srovnatelná s bitvou o Anglii – mně to aspoň tak připadá.

Plácačku jsem nahradil polštářkem, neboť havárie raketoplánu Columbia mě poučila o tom, jak lehký předmět vržený velkou silou má drtivý efekt.
Má to taky výhodu v obsluze stropu , kam se s plácačkou nedostanu.
Pak ulehnu , abych zjistil, kolik komárů jsem nenašel.

Vrhají se na můj obličej s ječením srovnatelným se střemhlavými bombardéry JU 87 Stuka a já se obranně mlátím po hubě s problematickým výsledkem.

Mezi komáry jsou rozdíly , někteří zase pískají tence , ale stejně nesnesitelně , jako pumy z HE 111.

Následuje další fáze bitvy .

Vstávám , rozsvítím, beru polštářek, hledám a vrhám.
Efekt je stejný jako s plácačkou- všude krvavé skvrny dokládající mé i komáří úspěchy .
Já prokazuji většinu prokazatelně sestřelených, zbytek pravděpodobně.

Komáří prezentují úspěšné pití.Zajímavé ještě je, jak se liší množství krve ze zasažených jedinců- od nuly po miniaturního frťana.
Co 2 dny beru schůdky a hadříkem dosahuji původní bělosti malby.
Útěchou proti Hitlerovi je naděje na ruskou zimu, co mi pomůže.

Dnes v noci jsem byl konfrontován s obzvláště elitním pilotem, co přežil všechna opatření a otravoval celou noc.
Až v 6.36 ráno jsem ho trefil na své , fackováním zrůžovělé tváři.

Proč napsat takovou reportáž mající „ komáří váhu ?“.
K uvědomění , jak nádherně malicherné jsou problémy sladkého žití a jak strašně může být se skutečnými Stukami.