Volné pokračování článku Zapomeňte na globální oteplování, možná přichází malá doba ledová

V předchozím článku o globálních změnách klimatu jsme dospěli k několika zajímavým poznatkům:

1. Klima planety Země je historicky velmi proměnlivé. Chvíli převažuje teplé období, chvíli malé či větší doby ledové. V jednom století zakládají Vikingové zemědělské kolonie v původně ledovém Grónsku, v druhém alpské ledovce drtí švýcarské vesnice a po zamrzlém Baltském moři si vesele vykračují po zuby ozbrojené armády.
2. Vliv lidské aktivity na změny globálních teplot je zanedbatelný, maximálně třetinový. Hlavní hybnou klimatickou silou je proměnlivá sluneční aktivita.
3. Vyšší sluneční aktivita zvyšuje teploty na Zemi přímo i nepřímo (tání sněhu a ledu snižuje odrazivost zemského povrchu -> dochází k dalšímu nárůstu teplot).
4. Vliv produkce oxidu uhličitého (CO2) na pozemské klima je sporný. CO2 je pouze jedním ze skleníkových plynů, k dalším minimálně stejně významným patří vodní pára, metan (chov dobytka) a oxid dusný (hnojiva).
5. Kvůli extrémně slabému 24. slunečnímu cyklu nás v příštích 10 až 20 letech nejspíš nepostihne globálního oteplování, ale naopak vlna globálního ochlazování.

Přestože máme informace z bodů 1 až 5, zahajujeme lítý boj s nadměrnou produkcí CO2! Jak si navíc ukážeme v následujících odstavcích, náš boj s CO2 je předem prohraný. Přestože to víme, s nadšením a euforií na něj v příštích desetiletích vyplýtváme stovky miliard dolarů. Boj s chudobou, negramotností, epidemiemi zákeřných nemocí a mezinárodní kriminalitou pak kvůli nedostatku finančních prostředků odložíme na 22. století.

Produkce oxidu uhličitého (CO2) spalováním fosilních paliv

Náš marný a zbytečný boj s CO2 má čtyři základní hnací mechanismy: panický strach z globálního oteplování, strach ze strmě rostoucí křivky obsahu CO2 v atmosféře, snahu určitých mimoparlamentních skupin proniknout do politiky a snahu části vědců zviditelnit se na úkor ostatních a tímto způsobem se snadněji dostat ke grantům na výzkum příčin a dopadů globálního oteplování.

Strach ze strmě rostoucí křivky obsahu CO2 v atmosféře je na první pohled oprávněný. Od starověku konzumuje naše civilizace se stále větší intenzitou jakýkoliv zdroj energie, na který narazí. Zatímco před érou průmyslové revoluce (19. století) byl chod ekonomiky založen na zemědělství a spalování dřeva, což vedlo k samoredukci počtu obyvatel (nedostatek energie = válka, hladomor) a prakticky k nulovým emisím CO2 (dřevo = obnovitelný zdroj energie), objev ropy a intenzivní těžba uhlí rozpoutaly doslova závody v růstu populace, v objemu průmyslové produkce i v dálkové dopravě (automobily, letadla). V průběhu 20. století jsme navíc kvůli nedostatku energie přidali do našeho energetického mixu další palivo - zemní plyn.

Dokončení článku na portálu Euroekonom.cz

Zveřejněno se souhlasem autora.