ÚVAHA: Stále je o čem mluvit a pochybovat.
Náhodou jsem sledoval v telce Reportéry ČT, kde se „řešil“ problém sítě 5G v Jeseníku, která prý ohrožuje zdraví obyvatel. Tu se mi vybavil boj žižkovských žen proti televiznímu vysílači na Žižkově. Netuším, kdo v tomto případě je za bojem proti síti 5G, ale přesně vím, jak to tehdy bylo s bojem proti televiznímu vysílači, který také mohl „ohrožovat“ zdraví obyvatel.
Musím se vrátit na přelom osmdesátých a devadesátých let bez ohledu na „sametovou revoluci“. Na konci roku 1987 bylo rozhodnuto, že musíme přejít s vysíláním na velmi krátkých vlnách z pásma OIRT do CCIR, na němž vysílali naši sousedé. Pamětníci si jistě vzpomenou na VKV antény pro dálkový příjem pro poslech německých a rakouských vysílačů. Nemělo to s politikou (skoro) nic společného, ale šlo o hudební programy, které se diametrálně lišily od těch vysílaných u nás.
Vzpomínám na hledání návodů na stavbu antén a anténních zesilovačů. To bylo skoro nutné pro slušný stereofonní příjem. Potom jsme museli mít přijímač schopný příjmu v daném pásmu. Pásmo OIRT, v němž se u nás vysílalo již od roku 1958, mělo rozsah 66 – 73 MHz. Od prosince roku 1984 se začalo i u nás „pokusně“ vysílat v pásmu 87,5 – 108 MHz (CCIR), kterému jsme říkali „západní“. A to byl pro jednoho technika studia fakulty žurnalistiky velký problém. Zabýval se totiž výrobou anténních zesilovačů pro pásmo CCIR. V té době se k nám dovážely z tehdejší NDR přijímače s VKV (UKW) CCIR. Tesla tehdy dokonce začala dělat VKV přijímače dvounormové.
Proč tak rozsáhle popisuji situaci v oblasti VKV (FM) vysílání? Dokud se u nás v pásmu CCIR nevysílalo, byl dálkový příjem bez problémů, ale plánované vysílání VKV CCIR na Žižkově znamenalo konec dálkového příjmu. Jedině kvalitní přijímač s úzce směrovou anténou mohl, ale jen dočasně, obstát. Silný signál blízkého vysílače vše mohl smazat. Tak nastoupila akce o škodlivosti elektromagnetického záření na lidské zdraví. Akce běžela skoro zdárně, když se ještě připojil i jeden vědecký zlepšovatel z radiokomunikací. To šílenství šlo tak daleko, že ženy na Žižkově málem předčasně rodily, jak na ně ten vysílač působil, i když v něm ještě nebyla ani jediná součástka vysílací technologie. Také lidem v Liblicích začalo být najednou špatně, i když tam stál středovlnný vysílač již několik desítek let. To byla správně cílená dezinformace s důrazem na obavy o zdraví obyvatel.
Obchod se strachem se ukazuje jako velmi výhodný. Na druhou stranu musím zmínit, že problém provozu sítě 5G není v elektromagnetickém záření, jako v rozsahu jejích možností, objemu dat a přístupu k nim. Já se musím přiznat, že tomu úplně nerozumím, protože o tom hovoří každý jinak, jen vím, že obavy ze sledování našich „chytrých“ telefonů mít nemusíme. Ty již dávno sledují provozovatelé mobilních sítí. Pro boj se sítí 5G je potřeba najít jiný argument, strach o zdraví na to nestačí.
Netuším, oč v Jeseníku skutečně šlo, ale ukazuje se, že vyvolávání obav o zdraví je velmi efektivní. Strach z čehokoliv se dá lehce vyvolat, hlavně tam, kde se velmi obtížně orientujeme v informacích, resp. dezinformacích. Bojíme se třeba přílivu cizinců. Jedni jsou tolerovaní a přicházejí vesměs z východu, jiní jsou „nebezpeční“ - imigranti. Ta vlna tu byla nedávno, ale ukázalo se, že mnohé události ukazující na nebezpečí existovaly jen v dezinformačních médiích. Fotomontáže nebo snímky z jiných míst a událostí byly otitulkovány jako děje současné. Na strachu z imigrantů, kteří u nás ani nebyli, se „vyšvihlo“ několik politiků, kterým i dnes kývají zaslepení. Nikdo nestojí o pravdu, ono je velmi pohodlné vědět, že nás někdo ochrání před nebezpečím. Líbí se mi ti, kteří léta nepracují, ale „bojí“ se, že jim imigranti práci vezmou.
To vše úplně překonal koronavirus. Přišel jako na zavolanou v době, kdy byl zveřejněn nález Ústavního soudu, že Babiš je skutečně ve střetu zájmů. Všichni se předháněli v hledání zpráv o těch nejhorších dopadech nového nebezpečí pro lidstvo. Zde to bylo trochu složitější. Hrozící nákazu tajil a mlžil kolem ní Číňan, což komplikovalo situaci v hledání objektivních zpráv. My dokonce děkovali za materiální pomoc, kterou jsme si tvrdě zaplatili a která navíc byla podle zlých jazyků tou, kterou jsme tam před tím poslali jako humanitární pomoc. Ochrana zdraví obyvatelstva byla prioritou, takže se mohlo začít vládnout bez kontroly. Říkalo se tomu krizový stav nebo stav nouze.
Až na to budeme vzpomínat, nazveme toto období zákazů, příkazů a slibů ideální příležitostí pro čachry, manipulace a ohýbání zákonů a práva. Je s podivem, že se lidem zachytí v paměti hezké sliby a již si nepovšimnou, že se nic nesplnilo anebo splnilo jen někomu.
Budeme vzpomínat na dlouhé a časté nicneříkající tiskové konference. Nyní se vracíme do normálního života, jen s tím rozdílem, že některým se podařilo zbohatnout, jiným zchudnout a někteří dokonce s podnikáním skončili.
Abychom se nezabývali jen pandemií a třeba cestou šéfa Senátu Parlamentu ČR na Tchaj-wan, máme tu ještě některá výročí. Lidice a Milada Horáková plnily stránky novin, ostatních médií a sociálních sítí také dost intenzivně. Vražda, tedy politická vražda Milady Horákové byla probírána ze všech stran a nejvíc mě udivilo prohlášení komunisty Filipa, že KSČM s tím nemá nic společného, protože byla založena až po listopadu 1989, ale nedodal, že většina jejích členů jsou členy předlistopadové KSČ. To je úžasný podvod na občany. Jako když podvodníkova firma zkrachuje, on okrade zákazníky a založí si novou firmu s mírně pozměněných názvem. Ani náznak slušnosti se nekoná a co je nejhorší, že naše vláda je držena hlasy této „demokratické“ strany.
S hlupáky o tom nelze diskutovat, proto apeluji na ty, kteří podceňují volby, aby tentokrát volit šli, protože jen volbami se dá něco trochu napravit. Demonstrace a petice jsou sice důležité pro vědomí občanů, ale nemají váhu proti autoritářské vládě. Na podzim náš čekají volby do Senátu, a že má tato komora ve světě svou váhu, cítíme nyní, a proto ji nenechme na pospas komunistům. V úvodu jsem upozorňovat, že strach z čehokoliv se hodí do krámu těm, kteří nás budou chránit, pokud jim ovšem promineme několik omezení na našich právech, která jim brání v plném rozjezdu směr Východ.
Závěrem tu mám pro ilustraci pár čísel z minulých voleb, na které se odvolávají vládci této země.
Posledně mohlo volit 8 374 201 lidí, ale volilo jen 5 091 065, z toho dostalo hnutí ANO 1 500 112 hlasů, tedy 29,64 %.
Kde zůstaly ony 3 milióny? Na chatách a zahrádkách? Ani dnes se necítí vinni za současnou situaci?
Na nápravu je čas, takže pamatujte: Každý, kdo nevolí, přenechává hlasy disciplinovaným straníkům a těm, kteří šli pro koblihy.
Zde chci apelovat, asi zbytečně, na skutečně demokratickou opozici, aby se spojila a přestala se vzájemným hašteřením, které je jen oslabuje. Dobrý program je poctivost a plnění reálných slibů.