Začnu známým vtipem: Ona říká manželovi: „Jdi se podívat do zahrady, co dělají děti, a zakaž jim to.“ Ale vážně: první ze sloupů, na kterých leží stát, je moc zákonodárná. Nuže tato moc zákonodárná se chová v jistém směru jako matka. Starostlivá matka zahrnuje své děti všemožnými zákazy a nařízeními v pevné víře, že je to pro blaho jejích dětí nezbytné. Také státní moc zákonodárná zahrnuje občany zákony, novelami zákonů, vládními nařízeními atd. atd. Samospráva si ještě přidá.

Děti si vždycky najdou přijatelnou cestu, jak s maminkou vycházet. Někdy matku poslechnou, někdy jen jako. Také lid té které země si najde modus vivendi, prostě žít, jak se dá v tom kterém státním zřízení. Matka má v rodině výhodu, děti si podvědomě uvědomují, že jsou na matce existenčně i citově závislé. Moc zákonodárná tuto výhodu nemá, proto je tu sloup státní moci výkonné. Čím jsou lidé sami od sebe poslušnější a moc zákonodárná rozumnější, tím je uplatnění moci výkonné snadnější. Bohužel, u nás v Čechách ani jedno ani druhé neplatí. V Čechách žije národ velmi svobodomyslný s odporem k plnění jakýchkoli nařízení. Navíc, Čechové byli téměř půlstoletí zbaveni možnosti uvažovat nad volbou svých zákonodárců, proto moc neuvažují před volbami ani teď. Takže moc zákonodárná se v Čechách pohříchu rekrutuje nikoli z těch nejlepších, ale z těch, kteří baží po moci nejvíc. Přidám vtip, četl jsem to jako tajenku křížovky: Jak vybrat z parlamentu jedince - domýšlivého hlupáka? Odpověď: Namátkou.

Když matka v péči o své potomky uděluje jeden pokyn za druhým i když v duchu ví, že děti neposlechnou doslova, je to pochopitelné, snad i chvályhodné. Když se ale parlament vážně zabývá zákony, které stejně nikdo respektovat nebude, je to k smíchu a/nebo k pláči. Takový je zrovna například zákon o pití alkoholu cyklistů a vodáků. Když mluvíme o řekách, stačí se upamatovat: Už dávno platí důsledný zákon o splaškových vodách. Ten nařizuje splašky čistit na místě nebo odvádět kanalizací do čistíren, případně je jímat do vodotěsných žump a odtud čerpat fekálními vozy do čistíren. Takže už dávno nesmí existovat septiky, každá kapka splaškové vody musí být vyčištěna. Přesto naše řeky pořád vypadají, jako že v nich tečou více či méně zředěné splašky. Přitom se péčí o životní prostředí živí celá armáda úředníků. 

Potíž je v tom, že ti úředníci jsou v plnění svých povinností stejně liknaví jako Češi v dodržování zákonů – koneckonců, vždyť jsou to taky Češi. To může moc zákonodárná rozpoutat třeba i legislativní smršť, na naši rodnou půdu se snese pouhý vánek. Inu, z naší krásné vlasti nikdy neuděláme Švýcarsko, protože ze sebe neuděláme Švýcary. Udělat z Česka Švýcarsko nám jednou radil náš prezident. Pozoruhodné, jak na to přišel? Vždyť zrovna on by stěží byl prezidentem ve Švýcarsku.

Stačilo by, kdybychom se snažili být tací, jací jsme na sebe hrdí. A při volbách se snažit odhadnout, kdo z kandidátů si opravdu myslí, že politika je služba, takže neexistuje politické vítězství.