2.12.2022 | Svátek má Blanka


UDÁLOSTI: Boj o syrečky

5.12.2005

Co se vlastně stalo: čeští výrobci karlovarských oplatek a olomouckých syrečků požádali Evropskou komisi, aby názvy jejich výrobků zaregistrovala jako „označení původu“. Tím by se jim od Evropské unie dostalo průmyslové právní ochrany a žádný jiný producent by už tyto názvy nesměl používat.

Evropská unie ovšem ne vždy počítá se složitou středoevropskou situací: v mnohých lokalitách se po válce jaksi vyměnili lidé. Jedni byli tak říkajíc odejiti a jejich byty, postele, továrny, ba často i bačkory si právem vítězů přivlastnili noví osadníci. Odejití si s sebou někdy odvezli receptury a spustili výrobu zavedených a žádaných potravin ve svých nových domovech. A tak požadavek českých firem inspiroval europoslance a zároveň předsedu svazu odejitých Bernda Posselta k tomu, aby na Evropskou komisi apeloval: neberte vyhnaným a jejich potomkům právo označovat své výrobky tradičním způsobem. Nejde tedy o to, že by čeští výrobci neměli mít právo označovat své výrobky tak, jak byli zvyklí, nýbrž že by toto právo i nadále nebylo výlučné.

Posseltova interpelace však vzbudila nelibost europoslance Březiny (KDU-ČSL) a ten se rozhodl Evropskou komisi rovněž interpelovat. Označil Posseltovo vyjádření za „zákulisní metody a nátlakové prostředky“ zneužívající institut interpelace Evropského parlamentu. Vzápětí se přidala europoslankyně Bobošíková, obhájkyně českých národních zájmů, která mluví o „nestoudných výkřicích šéfa sudetoněmeckého landsmanšaftu" a obviňuje ho, že olomouckými syrečky pouze maskuje snahu o změnu poválečného uspořádání Evropy.

Pozoruhodná je vybraně normalizační terminologie, která spíš než u paní Bobošíkové (v té době započala svou hvězdnou kariéru), překvapí u zbožného českého klerikála (leč by snad v minulosti patřil k týmu nebožtíka Plojhara).

Strana „Nezávislých“, jejíž čelnou představitelkou paní Bobošíková je, si zřejmě potřebuje trošku zvednou preference činící v současné době 1,5%. Proto se v syrečkové aféře následně zviditelnila i její jediná poslankyně v Poslanecké sněmovně Hamplová (strana se prosadila na nejvyšší úrovni tím, že zemřel poslanec a ministr Dostál a tato jeho nástupkyně stačila od posledních voleb přestoupit z ČSSD k Nezávislým). Žádá „ochranu toho, co vytvořili naši předkové“ (paní Hamplová má zjevně německé předky, ostatně proč ne, její jméno je německého původu, můj německý výkladový slovník uvádí sloveso hampeln, které znamená „pohybovat se neklidně sem a tam poskoky z jedné nohy na druhou“ a vypadá jako narážka na politickou dráhu poslankyně). S požadavkem se obrátila na premiéra Paroubka, kterého zároveň žádá o to, aby byly syrečky a oplatky po francouzském vzoru zákonnou normou prohlášeny za „národní bohatství“ ČR. Zákon „Olomoucké tvarůžky jsou národním bohatstvím ČR“ by se tak stal důstojným protějškem zákona „Prezident Beneš se zasloužil o stát“ a jeho předmět by se možná dočkal i pomníku.

Přimlouval bych se, navazuje na paní poslankyni, aby kromě toho byly olomoucké syrečky prohlášeny za národní kulturní památku. Dostaly by se tak logicky do sousedství Svatovítské katedrály, kterou nám chtějí vyvlastnit katolíci – zvláštní sorta česky mluvících sudeťáků, které se zatím nepodařilo nikam odsunout.

V tom, jak se vyrovnáváme s minulostí, je jakási nejednoznačnost. Platí zásada: vrátit, co bylo ukradeno, ovšem s výjimkou toho, co jsme my ukradli jiným. Chápu, že vzhledem k obrovitému objemu toho posledního to vracet nejde, zvlášť když značná část na rozdíl od olomouckých syrečků už vzala za své. Je tu taky jakási polehčující okolnost: naši předkové organicky navázali na podobnou a velmi rozsáhlou činnost válečné protistrany a na ně zase navázali naši vítězní slovanští bratři z východu, kteří pak s pomocí svých českých poskoků oholili zase naše nešťastné předky nejen o to, co si nakradli, ale i o to, čeho nabyli poctivě. Nicméně si myslím, že v této situaci by nám slušela jistá zdrženlivost. Olomoucké syrečky nám zůstanou zachovány a to je dobře, mám je velmi rád. Přejme však je a karlovarské oplatky taky těm, co jsme odtud před šedesáti lety sviňským krokem „odsunuli“. Bratr Březina je křesťan a mohl by to nahlédnout. Paní Bobošíková těžko, ale upřímně řečeno, co záleží na paní Bobošíkové!

27. listopadu 2005

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.