Jsou témata, která se v českém politickém diskursu pyšní přízviskem omletá. V „top ten“ tohoto nelichotivého seznamu se zaťatě drží otázka žen v politice. Problematikou účasti žen na českém politickém dění se zabývali hosté posledního vydání diskusního týdeníku Politické spektrum. Vyjma nestranného moderátora se jako jediný z účastníků poskrovnu sledovaného pořadu vyjádřil proti sociálně-inženýrské vizi 50:50 (početně rovné zastoupení mužů i žen) předseda Liberální reformní strany Milan Hamerský. To, co bylo pro liberála ctícího zásadu, že není podstatné kdo, ale jak a především v jakém rozsahu vládne, zřetelným nonsensem, zbylé diskutující (ředitelka Fóra 50% Lenka Bennerová a předsedkyně Strany důstojného života Jana Volfová) vyzvedly na oltář společenské poptávky a označily za neoddiskutovatelný předpoklad ke zvýšení politické kultury.

Představa ženy-političky jako mírotvorkyně budující nenásilnými krůčky civilizaci míru a přetékající solidarity je zavádějící, všimneme-li si, že tři největší politické vůdkyně minulého století (Indíra Gándhíová, Golda Meirová a Margaret Thatcherová) vedly války. Výjimku netvoří ani Marie Terezie. Ta je sice obdivována jako osvícená reformátorka, která zavedla povinnou školní docházku, avšak málokdo si uvědomuje, že velkou část jejího panovnického působení představovaly válečné potyčky, zpravidla se sousedním Pruskem, jejichž vyvrcholení nastalo roku 1757 v bitvě u Kolína, tedy na českém území. Feministky také neprávem opomíjejí, že reformy nejdůležitější (např. zrušení nevolnictví) provedl až její syn Josef II., bohužel muž.

V Politickém spektru bylo mužům vytčeno protežování obrany na úkor dalších oblastí. Bezpečnostní experti by takovýto stav viděli rádi, neboť ví, že průměrného českého politika obrana státu nepálí ani omylem, což se projevuje mimo jiné v debatě o americkém radaru, do níž většina zákonodárců vstupuje bez elementárních znalostí odkázána jen na pokyny svých stranických bossů.

Vrcholem agitky za feminizaci veřejného života byl názor, podle něhož ženám náleží polovina všech politických postů. Proč? Protože mají padesátiprocentní zastoupení ve společnosti. Namátkou se podobnou statisticky podchycenou demagogií dostaneme k přesvědčení, že mezi politiky musí být též čtyři procenta homosexuálů, čtyřicet procent svobodných a deset procent rozvedených….a v neposlední řadě by mezi politiky mělo přibýt více Jakubů a Terez, jelikož tato jména jsou u novorozenců na vzestupu a logikou feminismu si zasluhují tomu odpovídající zastoupení ve všech funkcích.

Zapojeny vší energií do úsilí za „zrovnoprávnění“ žen padesátiprocentními kvótami ignorují Volfové a jiné hlavní předpoklad ke zkvalitnění politických procesů, a to ten, že je budou vykonávat kvalitní lidé bez ohledu na pohlaví, rasu, národnost, sexuální orientaci či náboženství.

Samotné kvóty přinesou jen to, že polovina neschopných mužů bude nahrazena polovinou neschopných žen. Nic víc.

Autor je místopředseda Institutu K.H.Borovského