Ve stejný den, co noviny oznámily, že naše mládež není schopna zatlouci hřebík, se mi doneslo, že na základní škole Na Stráni bylo „odzvoněno“ zvonění.

Zdůvodněno to bylo tím, že zvonění děti stresuje. Už jsme věděli, že je stresuje učení, známkování, disciplína při vyučování a autorita vyučujících (tento výraz jsem použil, abych nenarazil na genderovou korektnost), no a teď už taky zvonění. Iniciátorovi tohoto nápadu bych doporučil, aby zakázal povinnou školní docházku, protože v mém okolí je spousta dětí, které jsou touto povinnosti stresovány.

V době, ve které se rozhoduje o tom, bude-li občan řízen elektronicky na dálku politickými loutkami či jejich nevolenými vodiči anebo bude muset konvertovat k islámu (jak má obavy plno mých přátel), v době, ve které se jedná o budoucnosti identické demokracie, my zakážeme zvonění.

Namísto toho, abychom se zabývali řešením osudových otázek, řešíme pseudoproblémy: „práva“ faktických i umělých menšin, snižujeme odolnost populace jak tělesnou, tak i duševní a rozumovou. Totální individualizací pod praporem „práva na seberealizaci“ pro každého demontujeme historicky ověřené ctnosti a smysl pro odpovědnost vůči společnosti. Dekadentní výstřelky jsou prezentovány jako vzory demokracie, tolerance a svobody názoru, nenažranost je ctností a poctivost znakem neschopnosti.

Roste počet bezdomovců, takových, co nemají střechu nad hlavou, ale i takových, kteří přes své luxusní obydlí nemají domov. Nařízeno je podřídit se tzv. západním hodnotám a kdo si myslí, že má právo žít po svém, na toho platí metody vyjádřené Robertem Cooperem, poradcem dnes již bývalé „ministryně zahraničí“ EU: „Výzva postmoderního světa spočívá v tom zvyknout si na dvojí standard. Pokud jsme mezi svými, pracujeme na základě zákonů a otevřené, kooperativní bezpečnosti. Ale máme-li co do činění s víceméně staromódními státy mimo postmoderní evropský kontinent, musíme se vrátit k víceméně drsným starým metodám: násilí, preventivním útokům, klamání a všemu tomu, co je zapotřebí, jak zacházet s těmi, kteří si žijí sami pro sebe jako v 19. století. Mezi sebou dodržujeme zákony, ale když operujeme v džungli, musíme uplatnit zákony džungle.“

Takto se „hodnoty západu“ neprosazují pouze mezi státy, ale je to i způsob „elit“ k umravnění občanů. Máš vlastní názor, který nekoresponduje s názorem elity, a dokonce jsi toho názoru, že máš právo jej prosazovat? Chyba, neboť v ten moment jsi extrémní pravičák či levičák, xenofob, rasista anebo hlupák, co zaspal dobu. Jiný názor se netoleruje, v lepším případě ignoruje. Svoboda a demokracie se stávají pouhou bublinou komiksových postav. Proklamovaná svoboda jednotlivce se stává prakticky jeho vězením, protože mu z jeho bubliny nikdo nepomůže ven.

Byl by to jenom náš problém nebýt společností, které mají jiné geny a slyší na jiný kód a kterým – a to je velmi zajímavé - jako jedincům u nás garantujeme jejich „práva“, ale jako státním či národním celkům právo na jiný hodnotový systém upíráme. Co je ještě horší, svým misionářstvím kryjeme prachsprosté zájmy ekonomických elit podporovaných občany zkorumpovanými slibem blahobytu.

Výsledkem je konflikt s frustrovanou společností podléhající kouzlu píšťaly novodobých krysařů, kteří ji přesvědčují, že nikoli jejich vlastní archaické hodnoty, ale epidemie „západních hodnot“ a vše, co se za nimi skrývá, je příčinou jejich bídy a pouze zničením ohniska nákazy lze dosáhnout zlepšení.

A jsme zase u toho zvonění: jak asi budou na tuto výzvu reagovat občané, jež stresuje školní zvonění? Jak budou reagovat „bezdomovci“? Bude zjemnělá, vlastního názoru zbavená společnost schopna adekvátně reagovat?

Přes všechnu „individualizaci“ lze při utváření názoru především v mladší části společnosti vysledovat určitý fenomén z říše zvířat známý pod pojmem „swarm intelligence“, neboli inteligence ptačího hejna, která vede k tomu, že hejno neskončí na zemi jako hromádka peří a kostí. Jsou ale i tací - a já se řadím mezi ně -, kteří se domnívají, že toto spíš odpovídá instiktu stáda (Herdentrieb)... Sorry.