Tak se nám zbláznil Václav Havel. Jeho výlet - či úlet - do oblasti rodiny a jejího důvodu k přežití se totiž nedá jinak vysvětlit než tím, že asi nebyl úplně při smyslech.

Pan bývalý prezident se zapojil do debaty o tzv. rovných právech pro homosexuální dvojice tím, že ji rozvášnil. Přirovnal totiž tzv. tradiční rodinu k hovězímu chlévu, kde je role muže vyjádřena úlohou býka, žena představuje krávu a výsledkem jsou telata. Podle Václava Havla je tento přístup vlastně trivializováním rodiny a její úlohy v dějinách.

Kdyby nebyl bývalým prezidentem, těžko by se těmto sdělením dostalo v Čechách palcových titulků. Ale on jím je, a tak se mu těch titulků dostalo.
Legrační ovšem je, že Václav Havel má pravdu: přirovnat tradiční rodinu k hovězímu chlévu je vskutku trivializováním celého sporu. Bohužel se té trivializace dopustil právě on, a ještě k tomu formou, která je právě pro něj krajně neobvyklá, totiž značně necitlivě.

Chtějí-li lidé téhož pohlaví sdílet společnou cestu životem, je to nesporně jenom jejich věc a je dobře, že lidstvo konečně začíná dospívat k názoru, že vlády nemají v ložnicích svých občanů co pohledávat. Potíž začíná ve chvíli, kdy se tyto, abychom to řekli rádoby vědecky, občanské jednotky začínají domáhat stejných práv, kterým se těší tradiční rodiny. Ať už se to Václavu Havlovi líbí nebo ne, i člověk je součástí přírody. A ta už si to vymyslela tak, že k tomu, aby druh nevyhynul, potřebuje, aby se rozmnožoval. Tohoto zajímavého úkazu si před drahnou všimly i vlády. Proto tu máme nejrůznější instituce, které právě úsilí o nevyhynuti podporují, ať jsou to rodinné přídavky nebo úlevy na daních, nebo jakékoliv jiné, jim podobné, ekonomické nástroje. Tohle ví Václav Klaus, protože je ekonom, a tohle, zdá se, neví Václav Havel, který ale zase na druhé straně nemá moc v lásce Václava Klause. Z tohoto hlediska by se sdělení Václava Havla dalo považovat za názor politický, kdyby ovšem nebylo tak otevřeně politikářské.

Abyste mi rozuměli: i já jsem toho soudu, že mi je naprosto jedno, co si kdo dělá se svým tělem ve své ložnici. Stejně, jako mi je úplně jedno, zda ten člověk je černý, červený, žlutý, hnědý nebo dokonce nedejbože bílý. A úplně stejně je mi jedno, zda je to chlap nebo ženská.
Ale tolik už jsem v životě viděl, slyšel a četl, že vím, že stejně jako nemůžeme poručit ani větru, ale ani dešti, nemůžeme kašlat ani na jiné úkazy matky přírody.

Čili: chtějí-li mít páry stejného pohlaví ta samá práva jako páry opačného pohlaví, budou muset říci velmi přesně, že jim nejde ani o přídavky na děti, ani o nic jiného. Ostatně, mít děti a starat se o ně, to je velice složitý, namáhavý a nákladný podnik. To by musely páry téhož pohlaví dokázat nedokazatelné, totiž, že vynakládají totéž úsilí za ty samé peníze na to, aby lidstvo nevyhynulo.

Jistě, v několika soudních sporech, k nimž došlo v Severní Americe, se hovořilo také, například, o právech na dědictví. Jako kdyby nestačilo, že chci-li, aby někdo po mně něco zdědil, pakliže po sobě vůbec něco zanechám, stačí, abych to napsal do své poslední pevné vůle, podepsal to a nechal si ten podpis ověřit. A co když jsem ale po sobě zanechal také děti? Tady to začíná být zajímavější: stalo se, že se někdo oženil, zplodil děti a teprve poté zjistil, že by raději žil s někým téhož pohlaví. Velice dobře. Proč ne. Až na to, že zplodil-li děti, učinil tak, doufejme že v převážně většině případů, dobrovolně, čili, že na sebe vzal také zcela dobrovolně určité závazky.

Tím se dostáváme k bodu, na který Václav Havel patrně ve své filipice vůbec nepomyslel: když se k něčemu zavážu, jsem zavázán. Z toho mi nepomůže ani svěcená voda. Přijde mi poněkud úsměvné, že právě Václav Havel, člověk, který se velice veřejně zavázal žít pouze v pravdě a v ničem jiném, se vykašlal právě na tenhle zajímavý úkaz.

Slyšel jsem nedávno o jakémsi zajímavém - a politicky velice nekorektním - vědeckém pokusu. Učenci si vzali na paškál jakýsi národ krys a vytvořili těm milým tvorům ráj na zemi. Žádní nepřátelé, jídla tolik, že to ani nestačili strávit, prostě ráj. Po nějakém čase ale vědátoři zjistili, že národ, který se za těch skvělých podmínek začal rozrůstat bezmála až do neúnosna, se trochu zklidnil. Samečci začali kašlat na samičky a začali navazovat nerozborná přátelství s jinými samečky. Samičkám to moc nevadilo, protože začaly dělat totéž s jinými samičkami. Učenci z toho, údajně logicky, vyvodili, že homosexualita se začíná stávat masovým jevem v situacích, kdy to či ono společenství neví roupama co dělat a začíná samo sobě přerůstat přes hlavu.

Nemíním posuzovat, do jaké míry byl ten pokus vědecký či do jaké míry byly ty vývody lidí v bílých pláštích oprávněné. Pouze podávám dál to, co jsem slyšel. Nestřílejte do mě, já si to nevymyslel.

Ale začínám mít pocit, že nejen ti, kteří se dožadují, aby páry stejného pohlaví požívaly výhod rodin s dětmi, ale i ti, kteří se jich zastávají, už nevědí roupama co dělat, ba dokonce, že přerůstají sami sobě přes hlavu.