Filmoví fanoušci si možná vzpomenou na zlidovělou hlášku z kultovního filmu Pulp Fiction: „Máme radost? Vincente! Máme?“ Na což postava Vincenta v podání Johna Travolty odpovídá: „Ano, máme radost.“

Myslím si, že i my, věčně nespokojení Češi a Moravané, můžeme mít konečně opravdovou radost. Data z Českého statistického úřadu (ČSÚ) ukazují, že se za posledních více než 25 let prodloužil život obyvatel ČR. A to zrovna v ne úplně homeopatickém množství. Trocha demografické teorie nikoho nezabije, a tak si pojďme uvést několik konkrétních čísel. Jedním z nejvýznamnějších demografických indikátorů, které zachycují délku života, je takzvaná naděje dožití při narození. Hovoříme zde o hodnotě, která uvádí, kolik let v průměru ještě prožije konkrétní fyzická osoba, pakliže by byla po zbytek jejího života úmrtnost stejná, jaká byla v roce jejího narození. Jde o významný mezinárodně uznávaný ukazatel. A teď již zmíněná příjemná data: zatímco v roce 1990 (tedy mj. čtyři roky před natočením výše zmíněného filmu Pulp Fiction) byla naděje dožití u nás v zemi obecně něco málo přes 71 let, v loňském roce to bylo v průměru více než 79 let. Tedy skoro osmdesát let, nádhera.

Diskriminace i v posmrtném životě?

Rozdělme si to nyní podle pohlaví – ČSÚ zatím eviduje jen dvě, nicméně Brusel našim statistikům jistě v budoucnu „doporučí“ propracovanější členění. Tedy zatím se spokojíme se dvěma – u žen vzrostla naděje dožití mezi roky 1990–2016 ze 75,4 roku na 82,1 roku, u mužů z 67,6 na 76,2 roku. Krásná čísla.

Musím zde ovšem varovně zvednout prst – jak je možné, že zde dochází k diskriminaci dle pohlaví? Proč se ženy očividně a dlouhodobě dožívají vyššího věku než muži? Proč tuto věc, mimo genderová studia, neřeší také příslušná ministerstva nebo ombudsmanka?

V časech, kdy se zkoumá takřka kdejaká diskriminační prkotina, se asi na délku života nemyslí. Co je už cennějšího než lidský život? V nadsázce se můžeme zeptat církve, zda si i následně ženy užívají delšího posmrtného života.

Nicméně i přes tuto kaňku, spočívající v nerovnosti pohlaví, mi výše předestřená statistická čísla udělala upřímnou radost.

Kvalitu života nezměříme

Přirozeně někdo namítne, že statistika je přesný součet nepřesných čísel. Notabene, co je mi platné, že věk stále průměrně roste, když mne zítra může klidně přejet tramvaj (v Brně dokonce šalina)?

Jiný čtenář se možná ozve s faktickou připomínkou, že není stěžejní samotná délka života, ale jeho kvalita. Dotyčný by měl v zásadě pravdu, ale to zde neřešíme. Ostatně objektivní měření této kvality je mnohem větším oříškem než měření délky života.

Podtrženo a sečteno – mám za to, že i tak bychom měli mít z těchto cifer, které dokládají výrazné prodloužení délky života, potěšení. A radost též prodlužuje život!

LN, 11.12.2017

Autor je publicista a právník