Ředitel ZŠ Glowackého v Praze 8 končí svou nepochybně úspěšnou kariéru pedagoga dva roky před penzí jen proto, že dal facku za drzou poznámku.

Podle výpovědi pedagogického poradce školy musel ředitel odejít v hodině matematiky ze třídy, neboť v jídelně nastala rvačka, kterou učitelky nezvládaly. Žáci měli v jeho nepřítomnosti samostatně pracovat, což se nestalo a jejich chování bylo ředitelem komentováno slovy, že se chovají jako blbci. Jeden žák mu odpověděl, že od něj to sedí. Důsledkem byla facka, následná stížnost, dehonestace osoby ředitele (jenž byl jinak hodnocen jako výborný pedagog), jednání u zřizovatele školy, ministerské projednávání jeho případu a v konečném důsledku resignace ředitele, který nejspíše dospěl z závěru, že nemá smysl se nechat vláčet komisemi a médii.

Škola není demokratické sdružení. Jde o hierarchický systém, kde odpovědnost za celou školu, pedagogy a žáky nese ředitel. Ten odpovídá i za jejich zdraví během doby výuky. Lze si jen obtížně představit permanentní nervové vypětí, kterému je člověk v této pozici trvale vystaven. Současně se musí umět ovládat a reagovat na nenadálé situace s rozvahou a přehledem.

Před mnoha lety jistý dr. Benjamin Spock začal propagovat výchovnou metodu, při níž nelze dítěti nic zakazovat. Měl nejspíše na mysli, že dítě se jakýmsi záhadným způsobem samo rozvine do poetického květu a posléze vydá samo plody. Konečným důsledkem tohoto přístupu je rozmazlený fracek, který při odepření čehokoli dostane hysterický záchvat, případně mlátící své rodiče, které jeho přístup omlouvají provinilým úsměvem. Nevím, jak se dr. Benjamin Spock choval ke svým dětem. Většina rodičů dobře ví, že teprve určením mantinelů, v nichž se dítěti umožní pohyb, je možné vychovávat svého potomka. Ony mantinely znamenají i nutnost trestu za jejich překročení, kdy dítě poznává, že určitý krok je již přes čáru.

Nazvat učitele blbcem takovým krokem jistě je. Pedagog může žáka potrestat i jinak, nicméně jsem si jist, že zvaní rodičů do školy, psaním poznámek apod. se situace nijak nevyřeší. Ona facka za sprostotu bezpečně sdělila žákovi, že se dostal do prostoru, kam za žádných okolností nesmí. Rodič, který za tuto facku dosáhne odvolání pedagoga z místa, má zaděláno na velký problém, neboť jeho dítě došlo k názoru, že za jeho sprostou poznámku se mu nic nestane. Je jen otázkou času, kdy jejich potomek bude podobným způsobem jednat s ním. Současně se sdělí pedagogům, že jakékoli vulgární narážky na ně nejsou trestné a že je nejlépe dělat, že je neslyší. Žactvo získá dojem převahy nad svými učiteli. V konečném důsledku dochází k rozvratu oné nutné školní hierarchie.

Nejsem zastánce násilí. Jen si prostě myslím, že facka, která je umístěna správné osobě ve správný čas je nad všechny pedagogické tlustospisy.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora