V poměrně krátkém časovém sledu jsme byli svědky strašení nemocí šílených krav, ptačí chřipkou, finanční krizí a zatím posledním globálním tématem je mexická chřipka.

Uvítání českých turistů, kteří se vraceli z Mexického Cancunu, neslo všechny znaky parodie.

Nejdříve se zviditelnily cestovní kanceláře, které demonstrativně zrušily další plánovaný termín, o který již beztak nebyl zájem. Poté si turisté, celkem přirozeně a možná i logicky odhlasovali, že zůstanou až do konce svého plánovaného pobytu v tropické destinaci, protože v celém státě Quintana Roo (rozlohou jen o třetinu menším než celá ČR), kde se Cancun a Mayská riviéra nachází, nebyl doposud nahlášen jediný případ tzv. nové chřipky. České republice tedy hrozí teoreticky stejné nebezpečí z Rakouska a Německa, a přesto na našich hranicích nestojí ambulantní ošetřovny, ve kterých by zdravotníci cestujícím do ČR měřili teplotu a posílali je do domácí karantény. Na přílet letadla ČSA s vracejícími se turisty se připravila i česká média a poslala na letiště své štáby jako při návštěvě prezidenta USA. Zklamaně však hledali pšíkající či chrochtající cestující, kteří pláčí úlevou, že se konečně dostali do bezpečí domova. Reportáže musela zachraňovat připravená technika, jakou byla termokamera a řada zdravotníků v bílých overalech a ochranných brýlích. Jaká demonstrace připravenosti a pohotovosti!

A o pár dní později vyšlo najevo, že američtí epidemiologové nepovažují tzv. novou chřipku za nebezpečnější než její sezónní varianty. Možná i to bylo příčinou totálního nezájmu o dalších 25 osob z úterního příletu z tzv. rizikového Mexika, kterým už nikdo nezměří teplotu ani bez dohledu kamer...

Proč tedy to globální branné cvičení?

V situaci, kdy finanční krize pokračuje bez ohledu na zásahy (léčení) vlád vyspělých ekonomik, je potřeba obnovit důvěru v instituci státu, a to na všech úrovních. Potřebuje ji korupcí sužované Mexiko, přešlapující Evropská unie a její jednotlivé státy a také Světová zdravotnická organizace, která má čas od času potřebu obhájit svoji existenci. Strach je dobrý sluha, ale špatný pán. Vyděšení lidé začnou skupovat ochranné roušky a léky, vlády předstírající starost o své občany objednávají u farmaceutických koncernů vývoj a výrobu nových očkovacích sér. Člověk má potom pocit, že ty všechny instituce a struktury jsou přece jen k něčemu a že pod jejich křídly může v budoucnu čelit dalším hrozbám. Třeba chřipce rybí neboli norské.