Jistě to znáte. Je to ten nejpohodlnější „podpásový“ způsob, jak zdolat názorového protivníka, když nastane nedostatek nezpochybnitelného argumentačního materiálu. V politických střetech se používá odedávna. Je-li tzv. nálepka dostatečně pejorativní či podlá, protivník je společensky vyřízen ještě dřív, než může jakkoli obhájit své stanovisko.

Vzpomeňme jen na nedávný komunistický režim, který s oblibou používal nálepek „reakcionář“, „zpátečník“, „oportunista“ či „kontrarevolucionář“ atd. Muzikantům nebo komukoli jinému bez razítka o stálém pracovním poměru v občanském průkazu říkali „příživník“ a Rádio Svobodná Evropa byla „štvavá stanice“. Časy se změnily, ale nálepkování zůstalo. Je pohodlné, nevyžaduje názorovou argumentaci a účinek může být devastující. Je stejně zákeřné jako pomluva či vulgární nadávka.

Snad ani nemusím zdůrazňovat, že problém, který dnes nejvíce rozděluje naši společnost, se už nejmenuje levice kontra pravice, ani korupce či daňové podvody, ale masový nájezd islámské emigrace do Evropy, na jehož konci má být Evropa zcela islamizována. Nedávné statistické průzkumy ukázaly, že odpůrců islamizace je u nás drtivá většina, podle jednoho z průzkumů až 73 % dospělého obyvatelstva. Není složité takový výsledek interpretovat. Skutečnost, že se lidé dozvídali stále více a více o islámu, jeho činech a politických záměrech, nakonec vedla k probuzení pudu sebezáchovy národa a k projevům vlastenectví.

Lidé nepodlehli lživé propagandě o mírumilovnosti islámu, protože na svých počítačích, tabletech a mobilech viděli a slyšeli fakta. Neuvěřili pohádce o tzv. černém a bílém islámu, a navíc je pro ně nepředstavitelný návrat zpět do středověku. V bouřlivém celonárodním střetu názorů nejen v masmédiích, ale především v kybernetickém prostoru, začala příznivcům islamizace brzy docházet munice. Nezbylo jim nic jiného než nahradit nedostatek pádných argumentů nálepkováním. Velmi rychle začali zkracovat argumentaci s odpůrci islamizace nálepkami „xenofob“, „fašista“ anebo „rasista“. Tím netvrdím, že mezi odpůrci islamizace nemohou být nějací neofašisté, je jich však mezi převažující, demokraticky smýšlející většinou jen mizivá menšina. Nelze přece vážně tvrdit, že 73 % Čechů jsou fašisté, to zavání duševní nenormálností.

Vidíte, a taková maličkost jako „nálepka“ zastáncům islamizace podobné patologické chování vlastně beztrestně umožnila. Nálepkování má v sobě tu obludnost, že obyčejně obrací skutečnost vzhůru nohama. Pojďme se na to podívat blíž.

Xenofobie

Již jednou jsem napsal, že filosofie definuje xenofobii jako strach z neznámého. Ovšem většina odpůrců islamizace má strach z velmi dobře známého. Nemusím čekat, až přijde muslimský „boží bojovník“, usekne mi hlavu a narazí ji na plot, abych věděl, jak se islámský voják běžně chová k jinověrcům a k válečným zajatcům. Nemusím se v přestrojení vkrádat do mešity, abych slyšel agresivní výzvu imáma k vyhlazení všech nevěřících. Od toho je zde svobodný tok informací na internetu - a věřte, viděl a slyšel jsem toho už tolik, že jsem mnohokrát nemohl usnout kvůli hrůzným obrazům pomalého umírání zvěrsky popravených, které jsem měl stále před očima. Asi křivdím zvířatům, ani zvíře by tohle neudělalo.

Řekl bych, že způsoby šíření islámu jsou nám známy až příliš dobře. Opakovaná teroristická jatka v Paříži, pak San Bernardino v Kalifornii, předtím Madrid, Londýn, bostonský maraton, soustavné a mnohaleté vraždění civilistů v Izraeli... K těm nejznámějším je třeba přidat nejméně 40 dalších zákeřných, většinou sebevražedných atentátů po celém světě, a neměli bychom zapomenout ani na ruské dopravní letadlo sestřelené nad sinajskou pouští. Dohromady tisíce zavražděných nevinných civilistů.

Shrnuto, této hrozby se mezi dalšími hrozbami islámu skutečně obáváme, ale není to pro nás nic, o čem bychom nevěděli anebo to neznali. Druhá stránka věci spočívá přímo ve výběru termínů xenofobie nebo islámofobie. Výběru nálepky, obsahující slovo strach. Všichni vojenští odborníci a také vojenští historikové vědí, že naženeme-li nepříteli strach, snížíme jeho bojeschopnost. Strach podlamuje nepříteli nohy, paralyzuje ho, způsobuje paniku v jeho řadách, obrací ho na útěk. Ničí jeho vůli účinně se bránit. Proto už ve starověkých bitvách útočící pěší roje nesnesitelně řvaly, a často tím vyhrály celou bitvu. Proto za druhé světové války řvala ruská pěchota své mohutné „urá“, proto řvou i dnes vojáci speciálních jednotek, když se vlamují do bytu, aby někoho zneškodnili.

V této souvislosti si všimněte, že nálepkami „xenofobie“ či „islámofobie“ je nenápadně podsouvána, ať už jednotlivci či skupině, ustrašenost, nerozhodnost, chabá schopnost se bránit. Dost dobrý psychologický tah, že? A také důvod, proč multikulturalisté raději použijí nálepku „islámofob“ před mnohem výstižnějším „antiislámista“.

Sám si však nemyslím, že by odpůrci islamizace měli kalhoty plné strachu, spíše naopak. Propagátoři islamizace se dnes sami nejvíce bojí vlastenectví a odhodlaného odporu. A opět máme všechno vzhůru nohama. Ten, kdo druhé s oblibou nálepkuje různými fobiemi, je většinou vystrašen nekompromisním odporem protivníků sám. Připomíná to historku o zloději utíkajícím z místa činu, který křičí na celé kolo: „Chyťte zloděje!“

Fašismus a rasismus

Odhalením falešnosti těchto dvou nálepek se zabývám v nedávném článku Islám je fašistická ideologie zde na stránkách Neviditelného p. Proto jen stručně. Není obtížné zjistit, že i v případě těchto nálepek obracejí „nálepkovači“ fakta vzhůru nohama. Proč se to děje tak důsledně? Také multikulturalisté a ostatní zastánci islamizace Evropy mají své vzory. „Zlaté“ pravidlo jejich propagandy, osvědčující se od Lenina přes Stalina až k dr. Goebbelsovi a po něm i v komunistických poválečných režimech, zní: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.“ Také tato skutečnost nám pomáhá demaskovat multikulturalismus, který není ničím jiným než moderní odnoží starého, nám dobře známého marxismu.

Náš národ zažil naposledy totalitu dlouhou bezmála 45 let. Ti starší z nás, kteří pamatují nacisty a protektorát, zažili totality dvě. Dnes se na nás neúprosně řítí totalita další a navíc, což je nám skoro nepochopitelné, totalita se středověkými rysy. Oběma minulým totalitám jsme za pomoci svých demokraticky smýšlejících přátel vzdorovali v konci konců úspěšně. Nenechme se zastrašit. Vzdorujme stejně úspěšně i totalitě třetí.