SPOLEČNOST: Kdo je vlastně diskriminován?
Nedávno jsem v NP vyjádřil podporu Straně zelených. S několika zásadními výhradami. Jednou z těchto výhrad byla pozitivní diskriminace, konkrétně tzv. ženské kvóty. Coby jeden z absurdních dokladů tohoto fenoménu jsem uvedl své zkušenosti se sledováním procentuálního zastoupení žen v ukrajinských a moldavských volebních komisích (kde jsem působil jako mezinárodní pozorovatel OBSE).
Genderové problémy jsou zjevné i na českém pracovním trhu. Nicméně spíše opačného rázu, než se povětšinou uvádí: diskriminováni jsou muži. Jistě, v minulosti tomu bylo jinak, o současných islámských zemích nemluvě.
Ale popořádku: Muži mají převažující zastoupení v top managementu (soukromých i státních firem a úřadů včetně politických funkcí, jak je dnes módní kritizovat) a naopak ve sféře některých dělnických profesí. Můžeme však směle prohlásit, že middle class, střední třída, je doménou ženskou. Dá se říci, že v oblasti pedagogiky, zdravotnictví a obchodu (včetně související administrativy) jsou preferovány ženy. Jakkoliv jsou v těchto profesích zároveň i nejčastějšími zájemkyněmi o práci, něco v pořádku určitě není. Například v oblasti obchodu zaujímají ženy většinu pracovních míst na pozicích administrativy (včetně účetnictví) i koncového (maloobchodního) prodeje. Muži se zde uplatní jen v náročnějších pozicích top managementu, IT specialistů či „dravých“ obchodních zástupců. Jinými slovy, laťka je pro ně stanovena výše. Ačkoliv je to – svým způsobem – logické (přirozený sklon k vůdcovství a větší síla jsou pro mužské pohlaví charakteristické), je to pro řadu méně výrazných (mužských) osobností handicap. Zvláště v době hospodářské krize.
Obdobná je pak situace ve školství (převaha učitelek na základních i středních školách) či ve zdravotnictví (převaha žen v personálu střední úrovně). Muži procentuálně vítězí až na vysoce kvalifikovaných pozicích – tedy mezi lékaři, vysokoškolskými profesory a asistenty a v dalších, úzce specializovaných profesích. A nebo naopak v low class, zvláště tam, kde je vyžadována fyzická síla a technická zručnost.
V oblasti middle class se muži prosadí opět jen ve specializovaných oborech – zmiňované IT, příp. na technických pozicích, v novinařině, umění, vědě (můžeme-li ovšem tyto obory za součást middle class považovat, neb netvoří mainstreamovou část střední třídy).
Rovněž v dalších oborech této sociální vrstvy, např. v cestovním ruchu, stravování či farmacie se dá vysledovat (na jiných úrovních než v top managementu) převaha žen nad muži, byť někdy v ne tak dominantní míře).
Co z toho plyne? Chce-li muž udělat kariéru coby absolvent střední školy s maturitou a nemá-li talent k vybudování následné úzké a odborné specializace nebo postrádá-li vůdčí charisma či technické schopnosti, nemá příliš mnoho šancí.
Musím se přiznat, že jako ekonom a administrativní pracovník mám s diskriminací poměrně bohaté zkušenosti. Ba dokonce, když jsem se ucházel o post v některých „middle class“ - ekonomických pozicích, bylo mi zřetelně naznačeno, že nabízená práce je spíše pro ženy. Leč, formálně vzato, životopis prý poslat mohu (asi se personalistky obávaly, že jsem agentem - mužského – spolku pro rovné příležitosti).
Namítnete, copak mzdy v top managementu nenahrávají mužům? Odpovím bonmotem: Sféra částečných a alternativních úvazků pro změnu nahrává ženám. Ale seriózněji: Mzdy v top managementu (se svou diferencovaností, proměnnými, akumulacemi a dalšími ambivalentními aspekty vyvolanými jak trhem, tak státem) jsou opravdu causou samou o sobě. Tématem, o kterém by se dalo dlouho povídat.
Nabízí se tedy otázka, co vede Stranu zelených (a mnoho dalších genderových skupin) k politice ženské pozitivní diskriminace? Chtějí snad ovládnout i poslední bašty maskulinní dominance? Branže, kde se prosazují muži díky svým obvyklým – ne však pravidelným – osobnostním rysům? Či dokonce branže (jak učí radikálnější forma feminismu americké provenience) vyžadující značnou fyzickou sílu?
Anebo se můžeme do budoucna, pro změnu, dočkat (až to bude v sociálním inženýrství „in“) kvót pro muže?
Ať už je to jakkoliv, závěr je zřejmý: Pokud muž nevyhovuje striktně vymezeným maskulinním kritériím pracovního trhu, obstojí v high class i low class. V middle class však ne.
