Rok 2008 je rokem významných výročí. Výročí slavných, připomínajících rok 1918, i neslavných jako je vzpomínka na okupaci v roce 1968 či dokonce přímo tragických, když si vzpomeneme na únor 1948. Česká společnost mluví o osudových osmičkách a reflektuje důležité historické události našeho státu. Ani rok 2008 ale nemusí být v osudovosti výjimkou. Pokud tedy na osud věříme.

Situace ve společnosti je před podzimními volbami více než napjatá. Poslední sněmovní volby dopadly patem. Je to smůla, ale stalo se. Vládní koalice je křehká a k tomu se ještě rozhodla jít cestou reforem, které nikdy žádné vládě neprocházejí hladce. Aby toho ještě nebylo málo, prakticky ve všech parlamentních stranách probíhá „boj o charakter strany,“ viditelný i pouhým okem laika. A do toho všeho přichází z USA znárodňování bank.

Docela dostatek podnětů pro to, aby se i rok 2008 stal pro ČR osudovým. Zvláště když velká část médií hlídá demokracii tak, že nepokrytě sdílí obecné rozladění nikoliv ze současné politické situace, ale z politiky jako takové. Jaký může být výsledek? Vítězství levice v krajských a v senátních volbách? To by rozhodně nebyla ani premiéra, ani tragédie. Levicové pojetí vedení společnosti je legitimní představou, která, získá-li mandát, neznamená konec světa. Daleko větší obavu by ale měla každá demokratická společnost mít z volání po jakémsi generálním úklidu. Po pořádku, který by vymetl všechny politiky, neb oni přece všichni jen kradou a lžou.

Totality nezačínají příchodem Hitlerů či Stalinů. Totality začínají v našich hlavách. Kéž by tedy český volič příští víkend buď šel, nebo nešel k volbách, jak uváží. Buď volil pravici, nebo levici, jak se sám rozhodne. Ale kéž by nepodlehl virtuální realitě totálního politického zmaru, kterou mu denně nabízejí „nezávislí“ novináři. Aktuální stav české společnosti určitě není růžový, ale rozhodně není ani černý. Nejsme na světě proto, abychom žili v ráji.

Všechny historické, osudové osmičky byly v naší zemi nějakým způsobem spojeny s demokracií. A demokracie znamená svobodu. Svobodu osobní i společenskou. Jako ve všech volbách, i v letošním převážně pošmourném podzimu jde zase jen o ni.

Česká média, 7.10.2008